Krev Posvátné

-Tak

   Ahoj, moc se omlouvám za zdržení, ale po dlouhé době máte zase tisíci-slovnou kapitolu. Vzhledem k tomu, že už se opět chýlíme ke konci, tak si myslím, že si to ten hlavní fight zaslouží. Takže si pusťte písničku(díky Flame-ZED676 za supiš tip), až vám dohraje, pusťte si ji znova. Záleží, jak rychle čtete, ale mělo by vám to vyjít přesně na dvakrát...a...užijte si to🙂Karmina

Dýka v Kiřině ruce protrhla bledou kůži a doprovázena čvachtavým zvukem pronikla mezi žebra, přímo do pravé plíce. Černá horká tekutina začala okamžitě proudit po dýce, po těle stvoření a máčela černou košili nedovyvinutého Monstra. To začalo chrčet a chraplat, jeho pohled se začal potahovat skelnou rouškou. Kirra svou dýku trhnutím vytáhla a tělo stvoření se okamžitě skácelo k zemi.

   Bolestivě sykla, když se nestihla ohnat po letící paži s drápy, ostrými jako švýcarské nože. Jeden z temných drápů ji sekl od zápěstí až k prstům. Rána byla bohužel hluboká. Červená, železitá krev se vyvalila v potůčku z rány ven stejně rychle, jako před chvilkou černá krev z rány Monstra. Kirra si pravou ruku chytla tou levou a pustila dýku na zem...poslední dýku...rána na levém rameni ji pálila, když s rukou pohnula, aby jí zpomalila krvácení na pravém zápěstí. Tohle je ztracené... padla na kolena, když jí další ostrá bolest projela kousek pod pravou lopatkou.  Je jich moc...

   Ozvalo se ostré zasyčení, které bylo kupodivu slyšet po celé louce, rozprostírající se před domem. Kiřiny žluté oči se měnily. Zorničky se měnily z úzkých štěrbinek na kulaté a zase zpět. Měla zaťaté čelisti, prodloužené špičáky a ostře syčela. Věděla, že něco není v pořádku. Nemohla se přeměnit. Přesto z jejího hrdla vycházelo agresivní, varovné syčení, které téměř neslyšitelně přecházelo do vrčení. Pak si klekla už jen na jedno koleno, ale hleděla do země.

    Její varovný signál na chvíli zadržel útoky Monster a ona toho času využila. Rychle vyskočila, vysoko nad hlavy temných stvoření. V jejím skoku byla nelidská síla. Na zem už však nedopadla. Místo toho se po nebi prohnala černá, okřídlená šmouha a vařící plameny pohltily naprosto celé okolí.

   Monstra pod nesnesitelným žárem padala k zemi s vřískavým chrčením. Černý drak zrovna prolétal před domem a nepřestával chrlit plameny. Teď už doslova celá louka stála v plamenech. Rudá zkáza, šířící zabijácké horko se blížila k domu, pomalu i ke krajům lesa z jedné strany a k městu z druhé strany.

***

  Tomu se nedalo říkat pohroma. Tohle byla zkáza. Černý stín dál neuvěřitelnou rychlostí prolétal nad plameny. Řval. V tom ohlušujícím zvuku byla bolest a zároveň neovladatelnost. Krčil chřípí a svaly na křídlech urputně pracovaly. Pokaždé, když alespoň mírně měnil směr, jeho křídlo pročíslo jazyky ohně, které vypadaly, jako by se snažily dosáhnout na sluneční kotouč, který se už před chvílí vydal na zpáteční cestu za obzor.
~~~
   Kel, Caris, Vikus a Arnold se stihli stáhnout do lesa. Rychle ustupovali hladovým plamenům. Nemohli uvěřit tomu, co právě Kirra způsobila. Utíkali lesem a vzdalovali se místu nepředpokládaného boje, i jejich domovu. Musel se už dávno zřítit... pomyslel si Kel. Vzduch prořízl další ohlušující dračí řev. Tentokrát byl ale odlišný. Byl plný panické hrůzy a mnohokrát hlasitější, naléhavější.
~~~
    Kirra sváděla vnitřní souboj a zároveň i vnější. Její mysl byla zatemnělá, nedokázala vidět jasně. Něco její duši stahovalo hluboko do podvědomí a svazovalo do chladných řetězů, zařezávajících se Kiřině duši do "kůže". Křičela, křičela o pomoc, vzpírala se, ale neměla sílu. Byla stále poznamenána jedem, jímž jí téměř otrávila Monstra. Pomalu se vzdalovala své mysli a svému tělu. Nebyla schopná své ,,dračí já" ovládnout a to divočelo.

Všude byla temnota. Temnota, jež šeptala slova a opakovala je, snad aby si je Kirra zapamatovala, aby jí do konce života tahle slova kolovala v hlavě, aby je opakovala, slovo po slově, pečlivě nad každým přemýšlela a porozuměla mu.

Až obrátí se karty, až zazní jedna z posledních vět, zrození čisté smrti, znamená zkázu pro náš svět...

Kirra křičela. V krku ji drásalo, v plicích ji pálilo, ale její boj nevzdávala. Snažila se vymotat z těžkých řetězů, táhnoucích jí do hlubin temnoty, strachu, žalu, bolesti a zapomnění. Zatnula zuby, když jí jedna noha povolila a ona sklouzla opět o pár centimetrů hlouběji. Zapřela se ještě silněji a pokusila se udělat krok vpřed. Nešlo to. Nemohla se pohnout.
~~~
Drak dál prolétal nad ohnivou zkázou. Jiskra v jeho očích se měnila a let byl nepravidelný. Občas neurčitě pohodil hlavou. Vzpíral se neviditelné síle. Náhle však jeho křídla něco stáhlo pevně k tělu, stihl jen jednou promikavě zařvat, pak chtěl zařvat znovu a vychrlit oheň na útočníka, ale jeho tlama byla též svázána železnými řetězy, jejichž rez byla stejně oranžová, jako plameny pod ním. Zničeho nic byl drak obmotán chladnými řetězy, které se mu zařezávaly do šupinaté kůže, takže se nemohl ani pohnout. Nepadal, protože v řetězech visel.

Démoni měli na tvářích vítězné úšklebky, zatímco ve svých pařátech drželi těžké řetězy. Bylo jich mnoho, ale jeden z nich se vyjímal. Jeden, jehož jméno znamená válku, bolest. Waru...
~~~
Byl to jen krátký okamžik, jen jeden pohyb, který se zdál Kiře jako nekonečný. Obě její nohy jí podjely a ona padala obličejem na zem. Ještě ani nestihla dopadnout na tmavou lesklou zem a řetězy byly pevně obtažené okolo jejího těla a táhly závratnou rychlostí do hlubin mysli.
~~~
Dračí řev je vyděsil. Už nemohli běžet dále. Vyčerpali veškerou svoji energii. Vrásčitý Arnold náhle padl k zemi. Zbytek se k němu seběhl a chtěli mu pomoci vstát. Kel ho chytil za jednu ruku, Caris za druhou.
,,Ne, běžte dál, nezdržujte se se mnou." Od oka mu ukápla slza. Ta další, patřila Kelovi.
,,Strýčku, já tě tu nenechám zemřít. A když už, tak ne samotného!" Vyřkl Kel a pod mocí nářku padl na kolena. Caris i Vikus přikývli.
,,Jsme v tom spolu..."zašeptal Vikus a také se posadil na zem. Caris hned vedle něj. Všichni ztěžka dýchali , sotva popadali dech. I kdyby pokračovali bez Arna, brzy by všichni padli únavou. Společně seděli na zemi v objetí a se slzami čekali na smrt. Věděli, že tohle je konec. Že jejich čas vypršel a hodiny vydaly poslední tik-tak. Věděli, že jejich čas vypršel s Kiřinými plameny.
~~~
Všude byl oheň. Kdysi krásné zelené louky a lesy, nyní uvadaly pod žárem plamenů. Svázaný drak se vzpíral, zatímco ho Démoni odnášeli. To on natropil tuhle zkázu. Kdesi hluboko v lese čekala rodina Lovců na rychle přibližující se hladový živel. Čekali na srmt. Všude páchl kouř, ve vzduchu visela smrt. Byla to krutá bitva, kterou vyhráli ti špatní.