''Westonová!'' uslyšela jsem své jméno. Věděla jsem,komu patří ten hlas. A jindy bych jím pohrdala, vyštěkla nějakou štiplavou poznámku a zmizela jako pára nad hrncem.
Dnes to bylo jiné. Měla jsem veselou náladu, a když jsem uslyšela ten hlas, jak na mě volá,div jsem si radostí neposkočila. Otočila jsem se s úsměvem na tváři. Co mě ale překvapilo byli lidé,kteří se usmívali na mě.
Zamrazilo mě v zádech.
Co když jsem jen naletěla?
Po boku Siriuse Blacka z levé strany stál Lucius Malfoy a z pravé Severus Snape.
Zamrazilo mě.
''Westonová,ty máš teda krok... Vlatně mě tak napadlo, nikdy jsme se nebavili jinak než štěkáním na druhého a hádkami, co takhle to změnit? Samosebou musí chtít obě strany...'' už se z toho vykrucoval.
V duchu jsem se škodolibě zasmála.
Ty naivko,Siriusi...
''Vlastně jsem tě hledala. Napadlo mě totiž,jestli bys nechtěl začít odznova..'' mile jsem zadrmolila a sklopila s červenými tvářemi zrak ke svým botkám.
''Je zvláštní, že jsme mysleli na to stejné...''zavrněl,když se přiblížil.
O krok jsem ustoupila, ale zády narazila na stěnu.
'Nedokázala' jsem se mu dívat do očí...
Ne lidi,vážně. Protože bych vyprskla smíchy. Takže jsem hlavu otočila na stranu.
Ucítila jsem jeho dech na mém odhaleném krku.
''Hej,nechte si to na jindy!''šla kolem profesorka McGonagalová, ''A vy,Blacku, pojďte prosím rovnou se mnou. Jsem velmi ráda,že jsem vás potkala...''odtáhla ho.
''Vážně,Blacku,
Znamení časů,'' ušklíbla jsem se.
Těžko říct,jestli to slyšel nebo ne.
Ale mě to vlastně nezajímalo...
ČTEŠ
"Sáhni jí na zadek!" {Neplecha Ukončena}
Fanfiction''Sáhni jí na zadek...'' touhle větou to vše začalo. Byla by to vcelku nevinná věta, kdyby ruka Blacka nedopadla zrovna na zadek Stephanie Weston. Tiché, šedé myšce, jejíž srdce ale bylo vyrobené z ohně. ! Upozornění - vlastnosti postav se neshodují...
