Nebyl to moudrý nápad. Ne, dát to téhle sově. Stephanie se za ní dlouho dívala, potřebovala si utřídit myšlenky. Nakonec se sebrala do pokoje a unavená usnula.
Sova párkrát obletěla Bradavické věže a nakonec prudkým pádem přistála na famfrpálovém hřišti u Siriuse.
Ten si ji totiž ochočil a ona ho měla velmi ráda, ikdyž ze začátku byla velmi nedůvěřivá.
Seděl na trávníku, úplně prázdném a hloubal v myšlenkách.
Jakmile uviděl Louise (jméno té sovy, ale to v jiném příběhu, kdyby byl zájem, připravím ;)), zaradoval se. Pohladil Louise po peří a vzal si pergamen.
''Copak mi neseš?'' zeptal se, ikdyž, věděl, že mu neodpoví.
Pomalu četl napsané řádky. Četl je třikrát, potom rychle vyskočil a uháněl za Jamesem.
''Jamesi! Jamesi! Sebastian napsal! Podívej se.''
''Proč by psal zrovna Tobě? Vypadá to spíše, že to Louis někde našel... Siriusi neblbni už,''zakroutil James nevěřícně hlavou.
A tehdy Sirius pochopil, že v téhle věci, je sám.
ČTEŠ
"Sáhni jí na zadek!" {Neplecha Ukončena}
Fanfiction''Sáhni jí na zadek...'' touhle větou to vše začalo. Byla by to vcelku nevinná věta, kdyby ruka Blacka nedopadla zrovna na zadek Stephanie Weston. Tiché, šedé myšce, jejíž srdce ale bylo vyrobené z ohně. ! Upozornění - vlastnosti postav se neshodují...
