Od události v knihovně uběhl asi týden. Stále plná energie jsem poctivě chodila na tréninky famfrpálového nebelvírkého družstva, kde jsem se zanedlouho dostala mooc pěknou přezdívku.
''Black's boy.'' Byla jsem jedna z nejlepších. Sirius si mě občas vzal stranou a řekl mi něco, co ostatním ne. Oblíbil si mě. Nebyla to ale jen výhoda. Častokrát mě za chyby, které jsem udělala praštil a já tam pár dnů měla modřinu, kterou jsem se snažila skrýt oblečením nebo make-upem.
Přesto se družstvem šířila nenávist.
''Harry? Pojď sem,'' přivolal si mě znovu.
''Trenére, ale trénink je u konce,'' začala jsem protestovat.
''Ale mě to nezajímá,'' odpověděl chladně. Nasedli jsme na košťata. Věděla jsem, že mě čeká další nejméně jedno kolečko. Byla jsem ale už hodně unavená. Nechtěla jsem. Příčilo se mi to.
Když jsme dotrénovali a já znovu schytala pár ran, odebrala jsem se nepozorovaně do pokoje. Když jsem už jako Stephanie vstoupila do Velké síně, všude byly vyvěšené plakáty.
'Harrius Cowack! Harry+Sirius!' všude byla moje fotka jak letím vzduchem jako Sebastian Harry Cowell a fotka Siriuse. Strnula jsem ve dveřích.
A pak se ozval hlas, jenž jsem v tuto chvíli chtěla slyšet nejméně.
''Westonová? Dnes je ta síň asi hodně přezdobená, co? Nebo tam snad vidíš svoje koťata?''
''Vlastně tu vidím pantera,'' odmlčela jsem se.
''Jo, a potom seš tu i Ty.''
ČTEŠ
"Sáhni jí na zadek!" {Neplecha Ukončena}
Fanfiction''Sáhni jí na zadek...'' touhle větou to vše začalo. Byla by to vcelku nevinná věta, kdyby ruka Blacka nedopadla zrovna na zadek Stephanie Weston. Tiché, šedé myšce, jejíž srdce ale bylo vyrobené z ohně. ! Upozornění - vlastnosti postav se neshodují...
