''Jamesi, znáš ho?'' ptal se Sirius svého pomocníka a parťáka. James si všiml, jak kapitán působil nejistě.
''Nikdy jsem ho nepotkal, ptal jsem se už i ostatních ve stálém týmu. Nikdo o něm nic neví. Můžem se jít zeptat Brumbála,'' navrhl. Byl to dostatek slov na to, aby to Stephanie bohatě stačilo. Doběhla ke kabinetu profesora a netrpělivě zaklepala. Jakmile otevřel, vtrhla bez slova dovnitř.
''Potřebuju vaši pomoc, nutně!'' věděla, že Brumbál má dobré srdce.
''Co se děje tak naléhavé?''
''Je to šílený, nepočítala jsem s tím, že by mi to mohlo vyjít, '' sundala si až teď čepici, ''ale vyšlo mi to. Šla jsem na-''
''Famfrpálový výběr chytače a odrážeče, ano vím.'' přerušil ji profesor se záhadným úsměvem.
''Jako Sebastian Harold Cowell. Mohl byste-?''
''Schovejte se za závěsy u okna,'' postrčil mě Brumbál k oknu a já bez slova poslechla. Následně jsem uslyšela klepání.
''Pane profesore!'' vtrhlo dovnitř třeštidlo jménem James. Sirius byl vážný, jednalo se o famfrpál.
''Já chtěl jsem se zeptat, profesore, ohledně nových hráčů famfrpálu...'' zavřel oranžovlásek dveře.
''Jistě, posaďte se a povídejte,'' Brumbál byl opravdu přesvědčivý. Jen Stephanie za závěsem skákalo srdce z hrudi.
''Máme Matea Cruise, ale ten mě netrápí. Ten,kvůli komu jsem přišel je Sebastian Harold Cowell. Znáte ho? Skoro nikdo o něm totiž nic neví...'' Sirius se opřel o desku hnědého stolu, snad aby byl blíže.
Čekal na Brumbálovu odpověď.
''Řekněme, že je to velmi skromný chlapec. Někdy za mnou chodí. Má dobré srdce a famfrpál miluje. Z toho, co jsem slyšel, je opravdu dobrý.''
Stephanie za závěsem se nadechla trochu hlasitěji než chtěla a zrovna, jak naschvál, bylo ticho.
Sirius zbystřel.
''Co o něm víte dál? Jak se k němu mám chovat nebo tak?''
''Chovejte se k němu, jak uznáte za vhodné, pane Blacku. Pokud vám mohu poradit, nepátrejte dál, kdo to je a co na něj platí, radím vám dobře,'' přimhouřil Brumbál oči.
Jenže od těchto slov zajímal tajemný Sebastian Siriuse ještě více.
Hledal ho na chodbách, hodinách, ve Velké síni...všude. A Stephanie to věděla. Proto se stále více obávala prvního tréninku.
Když Sirius s Jamesem odešli, ona vylezla.
''Bojím se, to praskne a bude průser,'' povzdychla si s pohledem do prázdna.
''Do té doby máte mou plnou podporu. Kdykoliv přijďte.'' usmál se Brumbál povzbudivě.
Když Stephanie došla do pokoje, hodila se na postel. Byla sama. V pokoji nebyla ani Lily, ani nikdo jiný, komu by to mohla opravdu upřímně říct. Nakonec usedla za stůl, vzala kousíček pergamenu a začala psát.
Ten strach svírá mou hruď,
Tajemství musí zůstat skryty,
Kdo jsem, nikdo se nedoví.
Pokud neznáš příběh, nesuď,
Časem malé chyby budou smyty,
A kdo jsem, se nikdo nedoví.
Nebelvírká kolej má je,
Famfrpál miluje mé srdce,
Na S jméno mé je,
Už víš kdo jsem,
Ne, to se nikdo nedoví...
Trochu nesmysl, pomyslela si Stephanie s úšklebkem, ale dřív než si to přečetla znovu, utekla do sovince, přivázala pergamen na nohu jedné ze školních sov, ta se rozletěla do dálek.
ČTEŠ
"Sáhni jí na zadek!" {Neplecha Ukončena}
Fanfikce''Sáhni jí na zadek...'' touhle větou to vše začalo. Byla by to vcelku nevinná věta, kdyby ruka Blacka nedopadla zrovna na zadek Stephanie Weston. Tiché, šedé myšce, jejíž srdce ale bylo vyrobené z ohně. ! Upozornění - vlastnosti postav se neshodují...
