Bylo mi na nic. Znáte ten pocit? Kdy máte chuť se vším seknout a přestat bojovat? Zemřít? Seděla jsem na zemi v koupelně už poměrně dlouho. Takže já jsem ta špatná? Chytila jsem se umyvadla a postavila se, přečemž se mi naskytl báječný pohled do zrcadla. Modré vlasy mi padaly do tváře, oči červené, opuchlé, líčka opravdu v nezdravě vypadající barvě červených jablek, zničená.
Nechci být Stephanie Weston! Mudlovskou šmejdkou!
Vzpomněla jsem si na něco, co Lily nevěděla. Nevěděl to nikdo z Bradavic, nikdo z mých přátel v mudlovském světě, ani můj táta. Věděla to jen moje máma, která to se mnou celé prožívala.
Měla jsem kamarádku, oběma nám bylo asi deset možná jedenáct. Zradila mě. Kvůli mým modrým vlasům se mi všichni smáli. A ona se k nim přidala a udělala ze mě ještě většího luzra, než jsem byla.
Nenáviděla jsem své vlasy. A v té chvíli, kdy jsem se na sebe dívala do zrcadla jsem se rozhodla. Nechci umřít. Chci žít. Pořádně si užívat.
Proto do Velké síně na večeři vstoupila nová Stephanie Weston. Neměla vlasy modré, nýbrž zrzavé. Vstoupila do místnosti plachá, a zároveň jakoby si byla vědoma své ceny a toho,že je krásná, ikdyž to vlastně vůbec netušila. Za ní šla modrovláska. Nová Lily Evans. Vstoupila jako královna. S nosem nahoru, a přezdívkou, kterou dostane v budoucích dnech : Heartbreaker.
Obě se chtěly změnit do toho, čím byla ta druhá, respektive, čím si myslely, že byla.
ČTEŠ
"Sáhni jí na zadek!" {Neplecha Ukončena}
Fanfiction''Sáhni jí na zadek...'' touhle větou to vše začalo. Byla by to vcelku nevinná věta, kdyby ruka Blacka nedopadla zrovna na zadek Stephanie Weston. Tiché, šedé myšce, jejíž srdce ale bylo vyrobené z ohně. ! Upozornění - vlastnosti postav se neshodují...
