Remus zmizel. Jen tak. Jako by se nic z toho nestalo.
Nechápala jsem to, ale měla jsem jiné starosti.
''Tak co? Jak se těšíš na zápas?''
Vstoupily do místnosti dvě holky v čele s Jamesem. Jedno obočí se mi zvedlo nechápavě do vzduchu.
''Dneska hraje přece Mrzimor a Zmijozel, my hrajeme až za týden s tím, kdo vyhraje,'' posunul se James brýle na nose.
''A co ti nový hráči?'' James spatřil můj pohled. Přimhouřil oči, ve kterých zajiskřilo.
''Nikdy nebudou lepší než já!'' odpověděl rozhodně.
Vyhýbal se správné odpovědi. Ty holky chtěli vědět,kdo to je, ale do prvního zápasu družstva se to neprozradilo.
Stále mi věnoval pohled. Ušklíbl se.
''Holky, nechte mě o samotě,'' podíval se na jednu z nich ve chvíli, kdy chtěla protestovat.
Holky se tedy sebraly a s frfláním odešly.
A k mé nevíslovné hrůze James zamířil rovnou ke mě. Jak taky jinak. Tohle ráno tedy začíná 'dobře'..
''Westonová?'' ušklíbl se.
''Blbečku, co chceš?'' odsekla jsem.
''Copak? Koťátko má drápky?'' nadzvedl vyzívavě jedno obočí.
''Až na to, že já už dávno nejsem kotě, které tě škrábne aniž bys to cítil. Jsem tygřice, která když ji naštveš, zabije tě,'' úšklebek jsem mu vrátila. Zahnala jsem ho tím do úzkých, nevěděl, co říct.
''Tak to jsi akorát i připravena na koťata,ne? Paní Blacková?'' chytil mě za ruku kluk, jehož tvář byla nechvalně známá.
''No to určitě, netoužím po ničem jiném, než mít koťata s tak tupím, malým tygříkem jako jsi Ty,'' snažila jsem se mu vyškubnout.
''Pamatuj si, že nejsem žádný malý, tupí tygřík, nýbrž panter, jenž se s Tebou mazlit nebude,'' přiblížil se.
''To máš recht, ani nikdo jiný, z vaší party,'' vyškubla jsem se mu a hbitě se vyhnula jeho rukám, které se mě pokoušely zastavit, i Jamesovi.
ČTEŠ
"Sáhni jí na zadek!" {Neplecha Ukončena}
Fanfiction''Sáhni jí na zadek...'' touhle větou to vše začalo. Byla by to vcelku nevinná věta, kdyby ruka Blacka nedopadla zrovna na zadek Stephanie Weston. Tiché, šedé myšce, jejíž srdce ale bylo vyrobené z ohně. ! Upozornění - vlastnosti postav se neshodují...
