Týden jsem po Bradavicích chodila jako tělo bez duše. Všichni se mě ptali, ale já to nikomu neřekla. Pravé peklo začalo. Každý den jsem Siriuse vídávala na chodbách v objetí či líbání s holkou obloženou jeho dárky, nejlépe se ještě chichotající jeho vtipu. A tak mi postupem času docházelo, co jsem měla já. Chybělo mi to, když mě držel za ruku.. Když byl se mnou.. A bolelo to. Víc jsem si uvědomovala, že jsem si jím byla jistá. A že jsem ho milovala.
Po dvou týdnech se v jeho společnosti smála další holka s tulipány v ruce.
A já se dívala na narcissy, které mi dal v den, kdy se vše pokazilo.
A tak tomu šlo dlouhou dobu. Až jednou jsem si všimla lístku, který tam byl. Malý pergamen přivázaný ke stonku jednoho ze sedmi žlutých kytek.
Ať už je to jakkoliv, vím, že to najdeš až v budoucnu, nevím, jestli jsme spolu nebo ne. Ale určitě vím, že udělám nějakou hloupost. Prosím, jen zůstaň taková jaká jsi. Jsi nádherná bytost, a já si přeju, potkat tě po letech, protože vím, že jsem debil, a vidět tě takovou, jakou si tě budu pamatovat ze vzpomínek.
xxVždy ve tvém srdci, Sirius xx
Ikdyž ho miluju, chyba není ve mě. Já jsen v pořádku...
Dockvalo mi.
ČTEŠ
"Sáhni jí na zadek!" {Neplecha Ukončena}
Fanfic''Sáhni jí na zadek...'' touhle větou to vše začalo. Byla by to vcelku nevinná věta, kdyby ruka Blacka nedopadla zrovna na zadek Stephanie Weston. Tiché, šedé myšce, jejíž srdce ale bylo vyrobené z ohně. ! Upozornění - vlastnosti postav se neshodují...
