Jen co jsme byli daleko od lidí, zastavila jsem se. Jednak mi došel dech, pak také, jedna věc mi tu neseděla. Otočila jsem se čelem k vysmátému Blackovi myslícímu si, že jsem v koncích.
Můj pohled upoutalo jeho zápěstí. Když si uvědomil, na co se dívám, snažil se ruce skrýt. No vzpomínku z mé mysli nesmazal. Nebyl tak sebevědomý ani tak usměvavý. Sklopil zrak k zemi a chtěl odejít.
Můj hlas ho zarazil.
''Siriusi!'' bylo to poprvé, co jsem ho tak oslovila. Najednou jsem měla před očima úplně jiného člověka.
Předtím to byl Black. Nafoukaný, egoistický, čistokrevný fracek kamarádící se s Potterem, Pettigrewem a Lupinem. Někdo, kdo se vsadil a já byla hlavním předmětem boje.
Teď to byl Sirius. Zlomený kluk, který se mi ztrácel před očima. Který volal o pomoc. Nevěděla jsem, co se stalo. Co je předmět jeho smutku. Jen jsem věděla, že mi ukázal stránku, kterou jen tak někomu neukazuje, ikdyž to teď bylo shodou náhod.
Nevím, možná se něco změnilo v něm, možná něco ve mě, ale když se na mě otočil, rozbušilo se mi srdce.
Hnědé oči vyzařovaly laskavost, bezpečí. Vlasy měl trochu rozcuchané. Měla jsem pocit, že k dokonalosti mu chybí už jen křídla.
Byla tak zranitelný a zároveň tak silný...
''Vypadáš jako anděl, Siriusi,'' vypustila jsem z úst. Asi to měla být útěcha...
ČTEŠ
"Sáhni jí na zadek!" {Neplecha Ukončena}
Hayran Kurgu''Sáhni jí na zadek...'' touhle větou to vše začalo. Byla by to vcelku nevinná věta, kdyby ruka Blacka nedopadla zrovna na zadek Stephanie Weston. Tiché, šedé myšce, jejíž srdce ale bylo vyrobené z ohně. ! Upozornění - vlastnosti postav se neshodují...
