"Sáhni jí na zadek!" {Neplecha Ukončena}

Honička

Vrážel do smějících se spolužáků a když už byl konečně u dveří, Stephanie dávno zmizela. Nevěděl kam, ale rozhodl se, že ji najde za každou cenu.
Plíce měl po chvíli v jednom ohni. To ale nevnímal. Chtěl ji najít. To byla jediná myšlenka. Jediný cíl. Chodby byly prázdné a tiché. Nakonec zastavil. Rukama se opřel o kolena, aby se mu lépe dýchalo a poslouchal. V tajemném tichu byl slyšet jen jeho nepravidelný dech. Když se trochu uklidnil, narovnal se a na malou chvíli dech zatajil. Tichoučké vzdálené kroky se ozívaly z dolního patra pár chodeb dál. Ta mrcha očividně dokonce věděla, kam běží.
Zbyla jediná možnost, jak ji dostat.
Překvapit ji.
Z chodby, na které před chvílí stál Sirius, se rozsvítilo jemňoulinké světlo a zanedlouho na místě Poberty stál velký černý pes.

O poschodí níž a pár chodeb dál Stephanie chytala novou naději,že přece jenom zůstane ušetřena Siriusovi zloby nebo pomsty. Doufala v to.
Na něco totiž v tom pláně nemyslela. To, že mu dojde, kdo to vymyslel. A ten bude středem jeho nenávisti. Potom, co mu střelila facku, když jí šáhnul na zadek, by asi byla středem nenávisti tak jako tak. Běžela dál po chodbách ladně jako laň. Modré vlasy za ní vlály jako modrý oheň, jako jeho plameny. Vůbec se necítila unavená, běhala velmi ráda. Proto se nemusela soustředit na své tělo a tím ani na okolní svět. Celá její pozornost se soustředila na myšlenky, které jí napadaly.
To ale byla chyba. Velká chyba.

Jen periferně zaznamenala pohyb v setině vteřiny před tím, než ji něčí ruka chytla za pravé rameno a namáčkla ji na zeď. Byla špinavá od barev.
Ano, dívala se do očí Siriuse Blacka.
Jeho hnědé oči ale zářily klidem. Bylo to až strašidelné a nehorázně chladné.
Stephanie vyskočila husí kůže a mráz ji přejel po zádech. Black ji zahradil únikové cesty svým tělem a rukami a ač se Stephanie snažila nějakou rychle najít a utéct mu, věděla, že už není cesty ven.
Že události se vrátit nedají ani kdyby chtěla.
Sirius tam jen tak stál a díval se jí do očí. Zářily jí. Možná to byl jen odraz světla, ale zdály se veselé, hravé. Tak jako ona.
Odvrátila pohled a směřovala ho kamsi na zem kousek od nich. Odhalila Siriusovi svůj krk. Čistý. Bez jediné stopy. Nikdy neměl takovou chuť nějakou holku znečistit...
Olízl se. A snažil se ovládnout sám sebe. Zamračil se. Udělaly se mu kolem očí roztomilé vrásky.
Vzal Stephaniinu bradu a silou ji natočil tak, aby se mu znovu dívala do očí.
A potom udělal něco, co ona rozhodně nečekala.

Začal se smát.