Twins <<Avengers>>

11.Vzpamatuj se!

„Začni přemýšlet mozkem a ne prdelí! Je mi úplně fuk, co jsi k tomu klukovi cítila, ale tomu už je konec, rozumíš?! On patří k Avengers a ty patříš k Hydře! Myslíš si, že si můžeš dělat všechno, co tě napadne? Že jsi hrdinka na téhle misi?! Vicky má aspoň rozum a bojí se o tebe!“ zařval opět Bucky na Elenu a pevně jí držel za loket.

Stála jsem opodál a nebyla jsem schopná nic dělat. Vůbec jsem nechápala, co to do Buckyho vjelo a proklínala se, že jsme nedržela hubu. Za tohle všechno jsem mohla já, ale trpěla za to Elena.

Abych vám objasnila, co se stalo. Jen co jsme dorazili k bytu, už na nás čekal Bucky. Jakmile nás spatřil, vrazil Eleně facku a vyjel na ní. Snažila jsem ho zastavit a zastat se jí, ale Bucky mě absolutně ignoroval, vyrval se z mého sevřetí a opět na Elenu naštvaně vyjel.

Byla jsem sama na sebe naštvaná. Tohle celé se dělo jen kvůli mně, protože jsme nebyla schopná držet hubu. To já jsme měla být ta, na kterou měl teď Bucky řvát, ne Elen.

„Tak já si hraju na hrdinku?! Já jsem ta špatná, ano?! Vždycky mi šlo jen o bezpečí mojí rodiny! Vždycky, Barnesi! Zrovna ty mi nemáš co kázat! Hraješ si na drsňáka, ale nejsi takovej! Kdyby nebylo Hydry, už ani nežiješ! Jestli ti tak hrozně moc vadí, že jsem do Pietra zamilovaná, tak se vrať za Kapitánem a vyliž mu prdel!“ vyrvala se mu sestra a vztekla na něj zaječela.

Zatajil se mi dech a chvíli jsem zpracovávala, co právě řekla. Bylo to poprvé, co na plnou pusu řekla, co cítí k Pietrovi. Věděla jsem to, bylo to na ní vidět, ale nikdy si to takhle napřímo nepřipustila, tedy až do teď.

Jen, co to celé na Bucky křikla, promnula si loket, a během vteřiny zmizela u sebe v pokoji, kde se pro jistotu i zamkla. Vzpamatovala jsme se dřív jak Bucky, kterého to nejspíše taky zarazilo, prošla jsem kolem něj a došla ke dveřím sestřina pokoje, na které jsem jemně zaklepala.

Strašně jsem si tohle celé vyčítala, a byla sama na sebe naštvaná.

„Elen, vylez. Prosím. Přece musíme držet při sobě. Nesmíme se hádat.“ Pokusila jsem se jí domluvit, i když jsem věděla, že je to teď asi zbytečné.

„Teď ne, Vicky. Chci být sama.“ odsekla naštvaně.

Nedivila jsem se tomu. Zasloužila jsem si to. Zasloužila jsme si, aby na mě byla naštvaná, protože jsem to celé posrala. V tom mě od dveří odstrčil Bucky, už ne tak jemně jako předtím a zabušil na dveře.

„Eleno, okamžitě otevři ty dveře, nebo je vyrazím.“ zaburácel.

„Zkus to! Zkus to a nakopu ti prdel, že si tejden nesedneš!“ štěkla El ke dveřím.

„Bucky, to stačí.“ vecpala jsem se mezi něj a dveře a podívala se mu pevně do očí.

Bucky stihl a pohled mi opětoval.

„Rozmysli si, koho si vybereš. Jeho nebo svou sestru!“ prskl po chvilce a naštvaně si to odkráčel do obýváku.

„Drž už kurva hubu! Přestaň se mi srát do života!“ vypískla už zoufale Elena a potom už bytem zavládlo naprosté ticho.

Opřela jsem hlavu o dveře za sebou a vydechla jsem přebytečný vzduch z plic. Totálně jsem to posrala. Na plné čáře. Nedivila bych se, kdyby teď se mnou El už nepromluvila. Ale tentokrát to Bucky hodně přepískl.

Chtěla jsem zkusit ještě jednou na Elen zaťukat a zkusit s ní mluvit, ale nakonec jsme si to rozmyslela. Obě jsme teď potřebovali vstřebat, co se stalo, jinak bychom se pohádali ještě i mi dvě, a to bych už asi nedala. Bylo poslední člověk, kterého jsem měla, a na kterého se můžu spolehnout. To sice můžu i na Buckyho, ale Elen je Elen a navíc je to moje sestra. Navíc, Buckyho bych teď nejradši neviděla, protože to opravdu přepískl.