Twins <<Avengers>>

49.Zase další sólo akce?

Ráno mě probudili sluneční paprsky, které mi skrz okno svítili přímo na obličej. Rozespale jsem zabručela a otočila se na druhou stranu, zády k oknu. Po všem, co se včera stalo, se mi vůbec nechtělo vylézat z postele, na tož z pokoje.

S

ice jsem na to alespoň na chvíli zapomněla, když jsme si až do večera povídali se Stevem. Ale jen co jeho a Nat Fury odvolal na misi a zůstala jsem sama, znovu to na mě všechno padlo.

I když jsem moc dobře věděla, že to v té tělocvičně jsem nebyla já, že to byl jen další plán Hydry, i tak to stále bolelo. Hlavně to všechno, co Elena řekla. Na rozdíl ode mě měla hlavu čistou, takže to všechno nejspíš myslela vážně. Jen ta myšlenka tu bolest ještě víc zvětšovala. Kdybych tenkrát řekla o pomoc týmu rovnou, nikdy by se to nestalo. Byla to moje chyba, za kterou jsem si mohla sama.

Zachumlala jsem se do deky a pokusila se znovu usnout, abych nad tím znovu nemusela přemýšlet, když se ozvalo zaklepání.

„Dále!“ křikla jsem rozespale ke dveřím.

Zpoza dveří poté vykoukla Wanda, která měla na tváří ten její milý úsměv, který má snad pořád.

„Nevzbudila jsem tě?“ optala se a vešla do pokoje.

„Už jsem byla vzhůru, neboj.“ pousmála jsem se a posadila se.
Věnovala mi další z jejích úsměvů a sedla si ke mně na postel.

„Jak ti je?“ projela mě starostlivým pohledem.

„Všechno se to zase vrátilo. Ale zvládám to o trochu líp, než předtím. Teda zatím.“ prohrábla jsem si vlasy.

„Víš, že jsme tu pro tebe. A Tony s Brucem určitě přijdou na to, jak to z tebe dostat.“ chytla mě za ruku.

„Já vím... bez vás bych to ani nezvládla.“ oplatila jsem ji stisk.

 „Hlavně s námi musíš mluvit, a ne se zase uzavřít do sebe. I kdyby si měla mluvit jen z jedním z nás.

„Vždyť to ani nedělám.“ podotkla jsem.

„Proto si se včera zavřela v pokoji, a ještě si odsud nevylezla?“ povytáhla obočí.

„To neznamená, že s vámi nemluvím. Jen jsem to potřebovala všechno vstřebat. A navíc jsem tu pak nebyla sama. Byl tu se mnou Steve, než odjeli na misi.“ namítla jsem. 

„Tak proto byl pak tak otrávený, když museli odjed.“ uculila se.

„Kdo by nebyl. Tyhle mise, co dělá Fury na poslední chvíli, jsou vždycky opruz.“ pousmála jsem se.

„Já bych řekla, že to nebylo kvůli misi.“ zavrtěla hlavou.

„Jak to myslíš?“ podívala jsem se na ní nechápavě.

„Hale, sice mi do toho nic není, ale slepá taky nejsem. Oba po sobě pokukujete a v poslední době spolu trávíte skoro všechen čas. Takže to tu na mě nehraj.“ ušklíbla se.

„No co, jen si dost rozumíme. Zase z toho nedělej takový drama.“ mykla jsem rameny.

„Vicky, no tak. Steve k tobě něco cítí, stejně jako ty k němu. Akorát si to ani jeden nechcete připustit. Nejsem jediná, kdo to vidí.“ povzdechla si.

„Ale prosím tě, to je blbost.“ prohrábla jsem si vlasy.

„Vím, že bylo něco mezi tebou a Buckym, a možná proto se Steve drží zpátky. Ale i Bucky to na vás dvou poznal, než zmizel. Sice jsem jim slíbila, že ti nic neřeknu, ale už se nedokážu dál koukat, jak si ty i Steve šlapete po štěstí.“ vypadlo z ní po sléze.