Twins <<Avengers>>

35.Najdu tě, sestřičko

Tři týdny. Tři podělaný týdny uběhli od únosu a zmizení Elen. Vyjeli jsme hned, co Jarvis určil polohu, avšak v hale jsme našli jen Elenin náramek a menší kaluž krve. Od té doby, nemáme naprosto nic. Po Elen ale i Buckym se totálně slehla zem.

T

ony za pomoci Jarvise i Shieldu snažil najít cokoliv, zaměřit je, ale ani po třech týdnech se mu to nepodařilo. Agenti společně s Avengers pátrali po opuštěných budovách, základnách, místech, kde by ji mohli držet, ale marně. Pomalu ale jistě se ostatní začínali smiřovat i s tím nejhorším, ale hledat nepřestávali.

Sice jsem to před ostatními dokázala držet pod pokličkou, udržet si klidnou hlavu a nedát na sobě nic znát, ale byla jsem na pokraji zhroucení. Bála jsem se. Tak strašně moc jsem se o Elen bála. Nedokázala jsem si představit, že bych o ni přišla. Musela jsem ji najít. Bez ní jsem byla nic.

Znovu jsem zoufale praštila do boxovacího pytle. Potřebovala jsem ze sebe dostat všechnu tu bolest, strach, obavy, vztek. Přestávala jsme to zvládat.

V tom se otevřely dveře. Otočila jsem se a ve dveřích spatřila Steva společně s Wandou.

„Máte něco nového?“ zeptala jsem se a znovu svou pozornost přesměrovala k pytli.

„Pořád nic.“ odpověděl mi Steve.

„Fajn.“ utrousila jsem a znovu hlava nehlava mlátila do pytle.

„Vicky…“ povzdechla si Wanda.

„Hm?“ broukla jsem.

„Měla by sis jít odpočinout, Vicky. Tři dny v kuse už si nespala.“ ujmul se slova Rogers.

„A co jako? Jsem dospělá, je moje věc, jestli spím nebo ne.“ odbyla jsem ho.

„Takhle akorát zkolabuješ, Vick. A to tu nikdo nechce..“ zkusila to pro změnu Wanda.

„Dejte mi pokoj, sakra! Nechci, nemůžu spát! Elena je někde tam venku v Hydře a my nic nemáme! Tři posraný týdny je pryč a my ji stále nenašli! Klidně už může být…mrtvá! Nebudu spát mezitím, co ji budou dělat bůh ví co! Nevíte nic o tom, co Hydra dělá se zrátci! Tak mi dejte do hajzlu pokoj a radši se starejte o to, abychom ji našli!“ vyjela jsem na ně naštvaně a zoufale zároveň.

Měla jsem toho už opravdu dost. A ty jejich lítostivé kecy a starosti ničemu nepomáhaly.

Než stačili cokoliv říct objevil se za nimi Pietro.

„Něco máme.“ oznámil nám.

Neváhala jsem, setřela si slzy, které se ani nevím kdy dostaly na povrch a bez váhání se rozběhla za ním. V obýváku byli naprosto všichni z týmu.

„Tak co máme?“ zajímal se Rogers, hned jak doběhli s Wandou za námi.

„Přišlo nějaké video. Ten, kdo ho poslal, ho poslal tobě, Vick.“ podíval se po mě Tony.

„Pust to.“ přikývla jsem.

Na obrazovce se objevila celá zubožená, zmlácená Elen. Najednou zakřičela bolestí. I přes to zvedla oči rovnou ke kameře.

„Vicky…sestřičko..“ zasténala unaveně.

„Elen..“ špitla jsem.

„Nedovol, aby tě zlomili…nedovol jim, aby ti udělali totéž, co rodičům a mně. Bojuj dál. Nenech, aby tě to změnilo. Ty jsi silnější, než já, Můžeš se jim postavit. Nikdy nic nezmění to, že jsi moje malá sestřička, o kterou se mám postarat.“ dívala se přímo do kamery a po tvářích ji tekly slzy.