Twins <<Avengers>>

37.Hydra a její dokolaný plán

Procházela jsem nočními ulicemi New Yorku. Schválně v místech, kde jsem věděla, že má Hydra oči i uši. Nechat se chytit, byl jediný způsob, jak se dostat k Eleně a pomoc jí.

Z

atočila jsem do další uličky, do která jsme chodili i my s Elen. Hydra tu většinou získávala od překupníků zbraně nebo nějaké informace. V tom se kousek přede mnou objevili dva muži. Už z dálky jsem zahlédla bouly, na jejich bocích, což značilo zbraně. Než jsem stačila cokoliv vymyslet, chytl mě někdo dost hrubě za paži a otočil mě čelem k němu.

„Dlouho jsme se neviděli, zlatíčko.“ usmál se slizce Rumlow a stále mě silně držel za paži.

„A ani nemuseli, kdyby to nebylo nutné.“ zavrčela jsem.

„Ale, ale. Ještě nedávno jsem ti přišel celkem fajn. Ty šašci ti vážně lezou na mozek.“ pohladil mě po tváři.

„To si ale neublížil lidem, na kterých mi záleží. Dostanu tě, za to, co jsi udělal Eleně a Buckymu.“ prskla jsem naštvaně a cukla hlavou.

„Jsi vážně strašně sladká, jak si myslíš, že bys mě mohla převést. Radši si měla zůstat schovaná, maličká.“ uculil se a chytl mě za bradu.

„Parchante.“ plivla jsem mu do obličeje.

Tím jsem si od něj vysloužila facku. Pak mě odstrčil ke svým dvou gorilám, kteří mi nasadili pouta.

„Vezměte ji do auta jedeme na základnu. Je načase začít s plánem B.“ usmál se.

„Zabiju tě. To ti slibuju.“ zavrčela jsem a zkusila se dostat ze sevřetí těch dvou.

„Neslibuj něco, čím si nejsi jistá, maličká. Přece nechceš dopadnout jako tvoje sestřička nebo Barnes.“ ušklíbl se.

Probodla jsem ho pohledem a naposledy se pokusila dostat ze spáru jeho kolegů. Avšak marně. Ty dva mě pak odvedli do černé dodávky. Jeden zůstal se mnou vzadu a Brock s tím druhým si sedli do předu.

Zatím šlo všechno tak, jak jsem si přála. Potřebovala jsem se dostat na jejich základnu za Elen a on mi v tom na sto procent pomohl. Jen mě trochu znepokojovala zmínka o plánu B. Ten jeho tajemný pohled nevěstil nic dobrého.

Ani ne za půl hodiny jsme zastavili u jedné z tajných základen Hydra. Tuhle jsem neznala ani já, což trochu zhoršovalo moje plány. Rumlowovi gorily mě vytáhli z dodávky a společně s ním se rozešli pro mě neznámo kam.

Procházeli jsme chodbami základny a já si snažila zapamatovat cestu, stejně jako se snažila nenápadně vyhledat pomocí značek, kde by mohli držet Elenu. Nakonec jsme došli do menší laborky s divným křeslem a pobíhajícími doktory v pláštích po místnosti.

„Copak? Snad nemá naše maličká strach.“ Ušklíbl se Rumlow, když si nejspíš všiml mého znepokojeného výrazu.

Moc dobře jsem znala historky o těchto laboratořích, stejně jako co se v nich více méně odehrává.

„Jediný, kdo by měl mít strach si ty.“ zavrčela jsem a snažila si zachovat kamennou tvář.

„Když myslíš, brát ti to nebudu.“ uchechtl se a kývl k těm dvou, co mě drželi.

Ti mě dovedli k onomu křeslu, ke kterému mě přikurtovali a jeden doktor, který se k nim přidal, mi vyhrnul rukávy uniformy. Znovu jsem se pokusila osvobodit, ale měli to až moc dobře vymyšlené. Jako by čekali, že se tohle stane, že mě vylákají a dostanou. A já jim to ještě ulehčila.