Twins <<Avengers>>

69.Dokonalý plán

Mohli to být už hodiny, co se na mě jeden po druhém střídali a tvrdě si mě brali. Sem tam jsem schytala i nějakou tu ránu, ale přes ty všechny, co jsem dostala předtím, už jsem to ani nevnímala. Jen jsem chtěla, aby už to konečně všechno skončila.

„Prosím, Scotte.“ vzlykla jsem, když se ke mně dostal znovu on.

„Ale prosím tě. Kdyby se ti to líbilo.“ špitl mi do ucha.

V tom se zničehonic rozrazily dveře.
„Vypadněte od mojí sestry!“ ozval se najednou od dveří, pro mě dost známý hlas, a všichni byli rázem až na druhé straně místnosti.

Automaticky jsem couvla od nich co nejdál a schoulila se do klubíčka. Už jsem neměla sílu ani brečet.

„Mám Vicky.“ oznámila ostatním Elen a pomalu došla ke mně.

Instinktivně jsem před ní couvla ještě víc, když se mě chtěla opatrně dotknout.

„To nic. Už ti nikdo neublíží, slibuju. Jsem tady.“ pousmála se a jemně mě chytla za ruku.

„Chci pryč.“ špitla jsem.

„Neboj, už pojedeme domů.“ uklidnila mě a hodila pře že mě její bundu.

Hned jsem se do ní zabalila a ještě víc se schoulila do klubíčka.

„Tady jste.“ přiběhl za námi Pietro.

„Pomalu.“ podívala se po něm Elen.

„Musíme odsud vypadnout. Přijíždí další.“ došel k nám.

Víc jsem se stáhla do rohu. Sice jsem věděla, že on mi nic neudělá, ale teď mi vadil každý.

„Vicky, potřebuju, abys teď zůstala v klidu, ano? Musíme tě odsud dostat.“ podívala se zpátky na mě.

Nepatrně jsem přikývla. Chtěla jsem pryč.

Elena kývla k Pietrovi, který mě opatrně vzal do náruče. Hned jsem celá ztuhla a po těle mi přejel mráz.

„Klid, Vicky, už se ti nic nestane.“ snažili se mě oba uklidnit.

Pak už se se mnou rozešli rovnou do Jetu. Netrvalo dlouho a Pietro mě položil v Jetu na sedačku. Elena mě hned zabalila i do deky.

„Už bude dobře, slibuju.“ pohladila mě po vlasech.

„Máme Steva, startuj Legolasi.“ zaslechla jsem Tonyho.

„Steve…“ špitla jsem a do očí se mi nahrnuly slzy.

„Neboj, určitě bude v pořádku.“ hladila mě Elena po vlasech.

„Zabili ho..“ zamumlala jsem.

„Nezabili. To určitě ne. Ale teď se zkus prospat. Ani se od tebe nehnu slibuju.“ pousmála se.

Aniž bych chtěla, samovolně mi klesly víčka a usnula jsem.

****

„Jak je na tom, Bruci?“ zaslechla jsem Elenu, jen co jsem začala znovu nabírat vědomí.

„Je dost pomlácená, má zlomených pár žeber a je lehce podchlazená. Ale vyřádili se na ní dost. Po fyzické stránce by měla být v pořádku do pár týdnů. Ale mám strach, že z jejich psychikou to bude horší.“ povzdechl si.

„Postarám se o ní.“ přitakala sestra.

„To já vím. Jen mám strach, že to nebude úplně tak lehké jako to bylo víceméně u tebe. Hlavně potom, co jsme zažili, když si odešla k Shieldu. Mám strach, aby se znovu neuzavřela do sebe.“ namítl starostlivě.

„Pomůžu ji. A ostatní určitě taky.“ namítla rozhodně Elena.

„Měli bychom to probrat i s nimi. Vicky bude ještě stejně spát.“ povzdechl si Bruce a následně jsem zaslechla zavření dveří.

Vydechla jsem přebytečný vzduch z plic a rozespale otevřela oči. Bolelo mě snad celé tělo. A psychicky mi bylo snad ještě hůř.

Pomalu jsem se posadila a přehodila nohy přes o kraj. Padalo to na mě snad ještě víc, než předtím, jako by mi až teď došlo, co se stalo.

Začala jsem si pomalu sundávat všechny hadičky od přístrojů.

„Slečno, měla byste ležet.“ ozval se pokojem Jarvis až jsem se trochu lekla.

„Lehnu si, ale nechci být tady.“ vydechla jsem a opatrně slezla z postele.

„Ale neříkej to Brucovi.“ dodala jsem, vyšla jsem pomalu z pokoje a rozešla se pomalu k sobě.

Po cestě jsem díky bohu nikoho nepotkala, takže jsem v klidu došla k sobě do pokoje, kde jsem se zavřela a zalezla si do postele. Znovu se mi to vše začalo přehrávat v hlavě a po tvářích mi začali téct slzy. Povedlo se jim to o co se snažili. Dokázali mě zlomit tak, jak chtěli.

Ahoooj❤
Vaše oblíbená dealerka je zase tady. Snad se vám kapitola líbila a samozřejmě se nemůžu dočkat, jak si s tím poradíš, zlatí.

Těším na vaše nápady komentářích a budu se těšit zase příště.

Love you 3000❤❤❤

Phapha❤❤

719 slov