I Don't Get It [CZ]

🌝18🌝

Vykulí na mě oči. „Promiň, blbá otázka," pokusím se to zamluvit. Kruci, na co jsem to zase myslel?! „Ne v pohodě. Nejsem zvyklá o tom mluvit, to je celé," pousměje se. „Vlastně nejsem lesba, ale bi," řekne a mě zaskočí slina. „Aha..." řeknu velmi inteligentně. „A jak jsem na to přišla... Zkrátka na základce jsem koukala po klucích, ale když jsem přešla na střední, zamilovala jsem se od holky. Bylo to stejné, jako mé pocity ke klukům, není to nic jiného. Spolužáci to však nevzali moc dobře a ta dotyčná taky ne. Byl to strašný rok, po kterém jsem přemluvila mamku, abychom se přestěhovali. Namluvila jsem jí, že jsou učitelé zlí a spolužáci nepříjemní. Nechtěla jsem jí říkat celou pravdu. Nevím, jak by to přijala. Možná by chtěla, abych ovládla svoje pocity a našla si kluka, ale tomu neporučíš. Nejde to," usměje se. „S Yvette jsme padly na stejnou notu a dobře si rozumíme. Ona je sice až přehnaně ochranářská, ale to je jedna z těch věcí, co na ní miluju," dlouze se na mě zadívala. „Jestli jsi třeba teď zmatený kvůli někomu, tak ti nemůžu říct, jak přijdeš na to, že je to reálné a ne jen nějaký přelud. Můžu ti jen poradit, abys poslouchal své srdce. Je to klišé jak hrom, ale jedině ono ti řekne, co je správné a co ne. Nezáleží na tom, co si myslí ostatní, ale co cítíš ty. Já sama bych se s Yvette nerozešla, kdyby mi to máma přikázala, protože nechci." „A jak poznám, že to je něco víc a ne jen přátelství?" nedalo mi to, abych se zeptal znovu. „Zkus s tím dotyčným trávit víc času. Však už si zamilovaný byl, ne?" Kývnu. „Tak vidíš, základní příznaky tedy určitě znáš," povzbudivě mě poplácá po rameni. „Já už asi půjdu," zvedne se, ale na poslední chvíli se ještě otočí a pronese jakoby nic: „Ale musím ti říct, že on by někoho potřeboval, je jedno jestli kamaráda nebo kluka. Zaslouží si, aby ho někdo měl rád." Poté mi zamávala a ladně odešla. 

Já zůstal dokonale zmatený a sám. Moje oči samy od sebe zabloudily k oné kavárně. Kolik času na to mám, když třeba odjede pryč? A chci to vůbec zkoušet? Akorát z toho budu víc zmatený a možná bych mu i ublížil ještě víc. Složil jsem hlavu do dlaní v naději, že se stanu neviditelným a všechny mé problémy zmizí. Nestalo se, tak jako vždy. Z kavárny se vyhrnul on, následován oním mužem. Vypadalo to, že na sebe křičí, ale neslyšel jsem ani nerozuměl ničemu. Následně Min schytal facku, což jsem překousl jen tak tak, málem jsem tam vběhl, ale tohle bylo mezi nimi. Min se otočil a odešel. Díky těmto dvou sekundám mi ale došlo, že se s ním chci poznat, protože mi rozhodně nebyl lhostejný.

Hlavně, že jsem tady dopoledne byla a říkala si: "To mám ještě času." Houby, co neudělám hned, neudělám nikdy. Teda, nakonec jsem si vzpomněla. :)