I Don't Get It [CZ]

🌞20🌞

Máma opravdu nežertovala, když mi řekla, že mě pošle k otci, protože v pátek mi po návratu ze školy nemilosrdně oznámila, že mi dohodla schůzku právě s tímto mužem. Veškerý odpor byl marný, protože ona byla neoblomná. Pomalu jsem se připravoval na to, jak se musím učit korejsky, abych v mé „domovině" zapadl. Ležel jsem v posteli a přemýšlel nad tím, co jsem kruci udělal v minulém životě tak špatného, že mě trestá ten nahoře i teď. Na mysl mi vyplula vzpomínka ze středy, kdy jsem narazil na onu holčinu, nyní už vím, že se jmenuje Jasmin, která se mě ptala, jak se mi daří. Nechápal jsem její zájem, a tak jsem se jí pokusil odbýt. Nedala se. Ne, že by byla otravná, já na takové zacházení jen nejsem zvyklý. Netrvalo dlouho a připojila se k ní zrzka, které jsem v očích našel to stejné, jako když jsem se dívával na Kena. Ani Jasmin ale nevypadala, že by si zrzčinu přítomnost vykládala jinak. Moc mi to nedávalo smysl, cožpak nechodí s Kenem? Asi ne, protože když se se mnou obě rozloučily a popřály mi štěstí, odcházely vedle sebe takovým způsobem, který by každému zasvěcenému musel být podezřelý. Co by ale znamenalo, že bych si našel kamarádku, která by na tom byla stejně jako já, když se možná budu muset stěhovat do Koreje. 

Setkání s otcem měl proběhnout v kavárně u parku. Přišel jsem pozdě o čtvrt hodiny. Schválně. Onen muž mě přivítal slovy: „Rád tě vidím." Nemohl jsem mu říct to samé. Seděli jsme v kavárně bez jediného slova, ale já mu neměl co říct. „Jak se má Trisha?" zeptal se najednou. „Máma se má fajn, určitě jí je líp bez tebe," odfrknul jsem. „Nebuď drzý SeungMine!" pokrčil obočí a skoro vycenil zuby. „Proč vlastně tak najednou svolila, abychom se mohli vidět? Dokonce zmínila, že by ses mohl nastěhovat ke mně," zákeřně se usmál. „Udělalo by mi to radost, potřebuju někoho, kdo povede firmu. Byl bys ideální." Tak na tohle bych mu byl dobrý, na práci. Nereaguju a znuděně otočím hlavu z okna. Koho ale neuvidím. Ken s Jasmin a vypadají jako na rande. Že by se můj radar spletl? Zaregistruju, že si mě všiml. Raději otočím hlavu na druhou stranu, abych se mu nemusel koukat do očí, po chvíli se přece jen znovu ohlédnu, ale on už je pryč. „Můžeš mi odpovědět Mine?" zopakuje muž naproti mně. Jen neurčitě zakroutím hlavou. Zjevně ho to naštve, máma vždycky říkala, že je horká hlava. 

Po dalších pár minutách trapného ticha vyjdeme ven, kde jsem znovu konfrontován stejnou otázkou jako již dvakrát předtím a mně to ujede. „Jsem gay, máma se mě potřebuje zbavit, abych jí nedělal ostudu!" vyjedu po něm. „To si ze mě děláš srandu!" oplatí mi nevěřícně. „Takže na tohle jsem jí dobrý, na odkládání odpadu?!" „Na nic jiného zřejmě dobrý nejsi," prsknu a vzápětí poznám, že jsem tentokrát opravdu přestřelil, protože mi přistane na tváři facka. Nasupeně se otočím a odcházím. Mám pocit, že ze mě brzy bude bezdomovec.