Nervous around you

•four•

Jen jsme na sebe po těch letech zírali a ani jeden jsme nevěděli, co říct. Bolelo mě vidět ho. Ještě víc to ale bolelo, když vedle něj stála ta holka. Byla poměrně malá, měla štíhlou postavu, vlasy černé a oči zřejmě hnědé ale ty jsem si až tak pozorně neměla šanci prohlédnout.

"Ehm..no Emily" chtěl něco říct ale to už se ozvala má nejlepší kamarádka. "Tak hele ty hvězdo, běž si dál po svým a nestarej se o cizí problémy!" Vykřikla na něj a já jí byla vděčná za to, že jsem nemusela mluvit já. "Cizí?" Nakrčil trochu smutně obočí a podíval se na mě. "Jsou to tři roky Mendesi" pokrčila rameny, "a teď už padej" Vykřikla a rukou mu ukázala gesto, kterým naznačovala padej nebo uvidíš. "Faaajn" pronesl dlouze a pak políbil tu nánu vedle něj. "Jdeme zlato, jo a rád jsem tě viděl" , "Emily" dodal po odmlce a pak se oba dva vydali pryč.

"Děkuju" zvedla jsem se a otřela jsem si další slzy z tváří. "Za nic, je to parchant" řekla rázně, "sláva mu stoupla do hlavy" dodala ještě a já se nad tím zamyslela. "Asi" zašeptala jsem ale měla jsem pocit, že sláva to tak úplně nebyla.

"Chceš se vrátit" zeptala se opatrně a já jen zakroutila hlavou. "Ale bylo to s nima fajn, rozluč se s nima za mě" věnovala jsem jí falešný úsměv a objala jí. "Ne ne ne" zasmála se, "co?" Zeptala jsem se jí nechápavě. "Vážně si myslíš, že tě nechám jít domů samotnou? Jdu hezky s tebou" vzala mě za ruku a vtáhla mě ven na čerstvý vzduch.

"Myslíš si, že s ní chodí?" Zeptala jsem se Car  při cestě domů. Obě jsme pily a tak jsme musely jít pěšky. "To vážně nevím a ani to nepotřebuju vědět...taky bys se tím neměla zabývat Em" podívala se na mě ustaraným pohledem. "Já vím jenom je to těžký" opět jsem v očích ucítila slzy. Tentokrát jsem je ale zahnala zpět. "Tolikrát jsem si to představovala víš" podívala jsem se na ní se smutným úsměvem na tváři. "Představovala jsem si jak se uvidíme a oba budeme šťastní, že jsme zase spolu" snažila jsem se říkat s chladnou tváři i když se mi chtělo brečet. "Jak se navzájem omluvíme, že jsme se ani jeden neozvali. Jak mu řeknu, že jsem na něj čekala a nikdy ho nepřestala mít ráda" všechno tohle mi opět proběhlo před očima a já se musela zastavit.

"A pak si dneska viděla tu realitu" falešně jsem se uchechtla, "jak to nakonec dopadlo" podívala jsem se nahoru do mraků a zapřemýšlela jsem se, jaké by to asi bylo kdyby nikdy neodjel. "Měl se ozvat" řekla jsem po chvíli rozhodně a ruce jsem dala v pěsti. "To on to všechno slíbil a nedodržel" rozčílila jsem se. Neměla jsem ale vztek jenom na něj, ale také na sebe.

"Em asi bych ti měla říct" zašeptala Car a já k ní zvedla zrak. "Co?" Zeptala jsem se a čekala jsem co z ní vypadne. Dlouho se odhodlávala ke slovům ale pak konečně promluvila. "Vlastně nic jenom to, co jsem ti říkala už když odjel, zachoval se jako parchant, máš na lepšího" řekla a já si vzpomněla jak ho nesnášela za to, že odjel a pořád říkala, že pro mě jedině dobře, že tu už není. Asi měla pravdu, mohli jsme skončit ještě hůř.

"Jo máš pravdu" usmála jsem se ale věděla jsem, že právě lžu. Nikdo lepší jak on není. Ať se ke mě choval jakkoliv a dnes se zachoval tak jak se zachoval...pořád musím myslet na ty krásné chvíle, co jsme spolu měli.

Po tak hodině pomalé chůze jsem konečně došly ke mě domů. Bylo už půl páté ráno, takže by se za chvíli mělo rozednívat. Hned jak jsem přišla dovnitř, zkopla jsem boty, po kterých mě nohy tak moc bolely a společně s Car jsme si sedli na barové židličky do kuchyně. "Dám si kakao, chceš taky?" Zeptala jsem se když jsem se zvedla a ona kývla hlavou na souhlas.

Udělala jsem nám velké hrnky kakaa a my si s nimi sedly na gauč a přikryly se teplou dekou. "Pověz mi něco o tom Peterovi?" Ujala jsem se slova a napjatě jsem se na ní podívala. "No on je úžasný Em" zamilovaně si povzdechla a já na chvíli ucítila na hrudi hřejivý pocit. Byla jsem šťastná za její štěstí. "Bylo už něco víc?" Zeptala jsem se na věc, která mi cestou vrtala hlavou. "Jen jsme se políbili, nic víc...zatím" zčervenala a já se nad jejím chováním uchechtla.

"A co ty a Nick?" Zeptala se zvědavě a já odpověděla pouhým nic. Nestalo se nic zajímavého. "I když" promluvila jsem, "teď mi napsal" vzala jsem do ruky telefon a nahlas jsem přečetla zprávu od něj.

Neznámé číslo: Ahoj Emily, nevim proč jste tak rychle odešly ale i tak jsem si to s tebou užil. Rád bych zašel ještě někam, tak se kdyžtak ozvi. Nick

"Půjdeš?" Zeptala se mě napnutě Car a já nevěděla co říct. "Možná" vyslovila jsem a poté jsem se napila ze svého hrníčku kakaa. I když jsem se ale snažila hrát, že jsem v pořádku, pořád jsem se cítila na nic. Na nic, kvůli Shawnovi.