Nervous around you

•ten•

"Emily otevři prosím" zabouchal na dveře. "Potřebujeme si promluvit a ty to víš!" Už taky zvýšil hlas a já se hluboce nadechla, pak jsem vzala za kliku a otevřela jsem dveře, které mě od Shawna dělily.

"Omlouvám se" řekl a nepřerušil náš oční kontakt, "omlouvám se, že jsem tě políbil a i za to jak jsem se potom zachoval...bylo to ode mě hnusný" omlouval se a já stiskla ruce v pěsti. "To ti nebudu vyvracet" ironicky jsem se na něj uchechtla.  "Ale jde o to, že už každý máme svůj život a já ten tvůj nechci jakkoliv narušit ano?" Pohlédl mi od podlahy zpátky do očí a jemně se usmál. "S Kim jsem rád, i když ti může připadat namyšlená a sobecká...ona taková není, i mě trvalo poznat jaká skutečně je, ale stojí to za to"  bránil svojí holku a já se na něj upřímně usmála. "Jo ona vypadá celkem fajn" zalhala jsem a snažila jsem se zůstat v klidu.

Zlost k němu z toho co před chvíli a i před pár lety udělal, mě ještě sice nepřešla a stejně tak bolest, kterou mi před chvíli způsobil, ale věděla jsem, že spolu budeme muset mluvit a já to budu tak jako tak muset zvládnout. Ačkoliv bych se nejradši opět přitiskla na jeho rty a nebo ho seřvala za to jak mě opustil, věděla jsem, že nemůžu udělat ani jedno.

"Jak dlouho jste spolu?" Zeptala jsem se ho a on se nad mojí otázkou usmál. "Něco přes čtyři měsíce" zamyslel se nejdřív a až pak odpověděl. "Ty s někým si?" Zeptal se a odvrátil ode mě zrak. "Ne úplně" vynutila jsem úsměv při myšlence na Cartera a Nicka a Shawn už se naštěstí dál neptal.

"Takže kamarádi?" Zeptal se a natáhl ke mě ruku. "Kamarádi" potvrdila jsem a s bolestí v srdci jsem jeho ruku stiskla. "Fajn, půjdu za Kim" usmál se a otočil se k odchodu. "Měl si napsat" zavolala jsem za ním ještě. "Měla jsi odpovědět" zamumlal a já si musela jeho slova ještě několikrát přehrát v hlavě. Kdyby napsal jak slíbil, odpověděla bych. Vždycky!

Druhý den jsem nic moc nedělala. Vylehávala jsem u televize a nebo jsem se v posteli koukala na Netflix. Párkrát jsem taky vyšla ven, bylo tam už hezky. Zrovna když jsem se takhle zase rozhodla a na chvíli vyšla na zahradu, zavolal na mě dívčí hlas. "Emily?! Ahoj" zavolala na mě dívka s hnědými vlasy.

"Aaliyah" vesele jsem se usmála a rozešla jsem se k ní. "Ahoj" vrhla se mi kolem krku a já se nad jejím chování zasmála, pořád jako malá. "Páni ty si vyrostla" prohlédla jsem si jí a ona se ještě zatočila dokola abych viděla na celé její tělo. "To ty taky, do krásy" zasmála se a já s ní. "Jak ses celou tu dobu měla? Neviděli jsme se celou věcnost" na chvíli se jí v očích mihl smutek, který ovšem hned nahradila zvědavost. "Nic důležitého" mávla jsem nad tím rukou.

"Co ty?" Zeptala jsem se, "co nějací kluci?" Zeptala jsem se a ona se ihned začervenala nacož jsem se znovu rozesmála. "Musím ti toho tolik říct Em" vzala mě za ruce a nadšeně se na mě usmála. Už jsem chtěla říct ať povídá ale vyrušil mě Shawnův hlas, který se ozýval čím dál blíž a blíž. "Aaliyah! Bude jídlo" zavolal a to už vyšel na zahradu. Na chvíli se u mé přítomnosti zarazil, hned na to se mu ale po tváři rozlil nejistý úsměv.

"Ahoj Emily, nechtěla by si taky přijít?" Zeptal se a já překvapeně vyvalila oči. "Jako...jako k vám? Teď?" Zeptala jsem se překvapeně a on bez rozmýšlení kývl na souhlas. "No já nevím...spíš jsem chtěla jít", "Emily prosím pojď" vložila se do toho Aaliyah. Prosebně jsem se na ní podívala ať mě nenutí ale to ona vůbec nebrala v úvahu a dál na mě valila svoje velké oči, které měla stejné společně se svým bratrem .

"Fajn, dobře půjdu" souhlasila jsem nakonec a Aaliyah se se Shawnem nadšeně usmáli.