Nervous around you

•six•

Ani jsme se nestihli udělat jak někdo pořád zvonil a tak jsem jenom v županu šla otevřít. "Co ty tady děláš?" Zeptala jsem se Nicka a sjela ho od hlavy až k patě. "Carol mi řekla kde bydlíš tak jsem sem přišel ale nejakej debil na mě začal řvát ať vypadnu, že to je soukromej pozemek" odfrkl si. "Shawn?" Zeptala jsem se ho úžasle. "Nevim jak se jmenuje" pokrčil rameny. "Byla si ve vaně?" Zeptal se když si všiml co mám na sobě. "Ne úplně" uchechtla jsem se a v tom přišel naštěstí už oblečený Carter.

Majetnicky mě chytil za ruku ale já mu jí rychle vysmekla. "Ups...Carol se nějak nezmínila, že máš kluka" poškrábal se na zátylku a pak se zadíval na Cartera. "Nemám" zakroutila jsem hlavou a ucítila jsem, jak sebou Carter vedle mě trhl. Nick už chtěl nějak odpovědět ale to už k nám přišel pomalou chůzí Shawn. Tohle je fakt perfektní.

"Nějak to rozjíždíš" projel si kluky očima, "můžu s tebou mluvit?" Zeptal se a vpil svoje oči do těch mých. V tom mi hlavou projela myšlenka na to jak mi poprvé řekl, že mě miluje...jak se mi přitom díval do očí. Jen jsme tam stáli a koukali si do očí dokud nás nepřerušilo Nickovo zakašlání. "Nemáme o čem mluvit" falešně jsem se usmála. "Nemáme?" Zeptal se podrážděně a pak ironicky kývl hlavou.

"Ty víš, že máme tak pojď" pronesl pevným hlasem a otočil se k odchodu. "Hned jsem zpátky" řekla jsem Nickovi s Carterem, kteří jen nechápavě koukali na celou tuhle situaci.

"Tak co chceš?" Zeptala jsem se a u toho jsem se podívala na nehty na rukou. "Už jsou to tři roky, to ses přes to pořád nepřenesla?" Popošel ke mě blíž a já k němu zvedla pohled. "Nepřenesla? Děláš si srandu? A přes co bych se měla přenést? Přes to že si mě tu nechal, ještě si měl kecy s tím že budeme v kontaktu a bla bla bla? Pak si sem přijedeš a děláš, že se nic nestalo a já se přes to mám přenést?" Zařvala jsem na něj a otočila jsem se k odchodu. "Ještě jsme neskončili" chytl mě za zápěstí s otočil mě zpátky k sobě.

"My jsme skončili už dávno" pronesla jsem dvojsmyslně a on svůj stisk zjemnil. "To já bych měl být ten naštvaný...ne ty" pustil mě a já se na něj naštvaně podívala. "Jo protože nikdy nic není tvoje chyba" vyštěkla jsem a vydala jsem se zpátky k domu. Tentokrát mě už nezastavil.

"Měl bych jít?"zeptal se Nick, když jsem přišla zpátky k domu. "Promiň asi jo, stav se třeba zítra" rozloučila jsem se s ním a společně s Carterem jsme zašli zpátky dovnitř. "Kdo to byl?" Zeptal se. "Kdo?" Zeptala jsem se já a nakrčila jsem obočí. "Ten se kterým jsem tu teď stál" dal si ruce na prsa a já si odfkla. "Kluk kterýho mi chtěla Car dohodit" řekla jsem popravdě a on se na mě zařazeně podíval. "Sháníš někoho jinýho?" Zeptal se ublíženě a já pokrčila rameny, "jak kdy". "To já jsem ti věrnej" podíval se na mě a já se prudce nadechla. "Já vím Cartere, já vím ale nemusíš být, nechodíme spolu" usmála jsem se na něj.

"A to je právě to, nechci spát s nikým jiným než s tebou" popošel blíž ke mě. "Fajn" řekla jsem a nenápadně jsem od něj odstoupila jelikož u mě stál hodně blízko. "Emily víš já..."chtěl mi něco říct ale v tom bohužel, bohudík někdo opět zazvonil a začal bouchat na dveře. "Co se to dneska děje?" Zašeptala jsem sama pro sebe a rozešla jsem se ke dveřím.

Když jsem otevřela, šokem jsem skoro ani nedýchala. Stála tam ta holka. Ta Kim, kvůli který jsem tak brečela. Nestihla jsem na ní ale dlouho zírat. "Prosím pojď rychle se mnou" chytla mě za ruku ale já se jí vysmekla. "Co se děje? Nikam nejdu" vyštěkla jsem na ní. "Jde o Shawna! Prosím rychle" hysteřila. V tu chvíli mi ztmavlo před očima a já se společně s ní rozeběhla do domu, kde jsem už tak dlouho nebyla. Doběhly  jsme do kuchyně a já spatřila Shawnovo bezvládné tělo na zemi. "Panebože" vyjekla jsem a sesunula jsem se k němu dolů.

"Co se stalo?" Vykřikla jsem na ní a snažila jsem se Shawna nějak probrat. "Shawn Shawn on chtěl něco sundat z támhle té poličky ale židle mu podklouzla a on spadnul a bouchnul se do hlavy" říkala mezi brekem. "Ať už přijede ta sanitka" znovu jsem ho profackovala. "Já-já jí nevolala" podívala se mi do očí a já se v té chvíli neudržela a vytekla mi první slza. "Ty si nezavolala sanitku? Zavolej doprdele sanitku!" Vykřikla jsem na ní a to už jsem bulela jak malý dítě.

V tom se Shawn trochu pohnul a pak pomalu otevřel oči. Než jsem stačila cokoliv udělat, Kim se mu vrhla okolo krku. Obvynul jí ruce okolo pasu a hlavu zabořil do jejích vlasů.

Nevěděla jsem jestli být šťastná, že se probral nebo smutná kvůli tomu na co jsem tu teď koukala. Pravda je, že bych si neodpustila kdyby se mu něco stalo i když to vůbec nebyla moje chyba. I když už spolu ale nejsme, pořád k němu mám city.

Opřela jsem se o myčku za mnou a se zakloněním hlavy jsem zavřela oči. "Emily" zašeptal Shawn a já je opět otevřela. "Co tady děláš?" Zeptal se a já se zarazila. To si mě předtím nevšimnul? "Emily mi moc pomohla, nevím jestli bych tě probrala" Kim mu stiskla ruku a on se podíval zpátky na mě.

"Neplakej" přitáhl si mě do objetí když jsem začala opět brečet. Ani nevím proč. Od tý doby, co se Shawn vrátil jsem brečela víckrát jak za celý rok. Jemně mě hladil po zádech a jeho dech mě hřál na krku. "Bála jsem se víš". "Jsem v pořádku" ujistil mě a já si stoupla. "Pořád jsem na tebe ale naštvaná" řekla jsem a on kývl. Pak už jsem beze slova odešla.