~ Moje chyba ~ HP ✔️

🔴1🔴

Loving her is like driving a new Maserati down a dead-end street  
- faster than the wind, passionate as sin, ending so suddenly...

Remus seděl v nejzastrčenějším koutě hospody a popíjel ohnivou whisky. Musel vypadnout - ode všeho, ode všech a tohle místo k tomu bylo jako dělané. Tady nenarážel na utrápené tváře svých přátel, tady nemusel předstírat, že je silnější než ostatní. Vzhlédl od sklenky, protože se otevřely dveře a do hospody vpadl na krátkou dobu slabý paprsek světla. Zahlédl ženskou postavu, která mířila k baru. Dlouhé černé vlasy spletené do copu značily, že jde o dívku. Ale v bocích se houpala jako dospělá žena. Remus naklonil hlavu na stranu, aniž by si to uvědomil. I na tu velkou vzdálenost cítil její parfém a sladkou vůni její kůže, to byla výhoda (i zatracení) vlkodlaků. Když si objednávala, nahnula se k barmanovi velice blízko. Barman na ni zíral okouzleně, doslova. Podal jí sklenku bílého vína. Dívka se otočila čelem ke zbytku hospody a přejela pohledem z jednoho rohu do druhého. V tu chvíli, kdy její oči padly na Remuse, mu teprve došlo, o koho se jedná. Překvapeně pootevřel ústa, za to její rty se zkřivily do pobaveného úsměvu. Ani na vteřinu neváhala, i hned vyrazila sebevědomým krokem k Remusovi.
,,Dobrý večer, pane profesore," pronesla s přehnanou úslužností.
,,Slečno Parkinsonová," oslovil ji místo pozdravu, ,,již několik nejsem vaším profesorem," připomněl jí.
,,Ráda vás tak oslovuji," opáčila a lhostejně pokrčila rameny. ,,Navíc... Nejspíš byste mi nenabídl, abych vám říkala Remusi, že?" Remus rozpačitě sklopil zrak a hledal správná slova. Pansy ho ovšem předběhla. ,,Dost řečí o oslovování. Smím si přisednout?" zeptala se, ale na odpověď nečekala. Usadila se naproti Remusovi. Když na ni Remus pohlédl, zrovna upíjela ze sklenky.
,,Nejste na alkohol příliš mladá?" otázal se. Pansy se neslyšitelně zachichotala, odložila skleničku a zadívala se mu do očí.
,,Chcete moralizovat? Vás to učitelství stejně nepustilo, co?"
,,Tak jsem tu otázku nemyslel. Pokud chcete pít, je to vaše věc. Pouze nechápu, že vám nalili, když je vám patnáct."
,,Skoro šestnáct," prudce vyřkla Pansy. ,,A máte pravdu, neměli by mi nalívat. Jenže..." nahnula se přes stůl k Remusovi a několik centimetrů před jeho tváří zašeptala: ,,Umím být velice přesvědčivá." Remus zapomněl, jak se dýchá. Pansy se posadila zpátky a znovu se napila.
,,Já věděl, že jde o nějaké kouzlo," řekl Remus, když se rozebral. Pansy se tentokrát zasmála hlasitě a požitkářsky zaklonila hlavu.
,,Nejde o magii, stačí být neodolatelná," pravila. ,,Dokonce někdy ani nemusím platit díky této schopnosti."
,,To si budu muset zapamatovat a někdy vyzkoušet," zavtipkoval Remus, ale neznělo to radostně, spíš se cítil trapně, že se vůbec pokouší ukázat svůj (nepříliš rozvinutý) smysl pro humor. Pansy to ovšem přijala s vděčností.
,,To doufám. Pak mi povíte, jestli jste taky dokázal poplést hlavu barmanovi," odvětila a mrkla na něj jedním okem. ,,Akorát bych doporučila zbavit se toho příšerného svetru."
Remus si nenápadně prohlédl svůj cardiganový svetr béžové barvy s hořčicově žlutými knoflíky.
,,To je můj nejoblíbenější," hájil se Remus. ,,Sice se mi v něm nepodaří svést barmana, ale aspoň se budu cítit dobře."
,,Já vím," řekla smířlivě Pansy. ,,Dodává vám to takový knihomolsko-stydlivý styl. Vlastně byste to beze svetru ani nebyl vy."
Remus zvedl jedno obočí. ,,To je urážka?"
,,Ne, ne úplně," odpověděla Pansy. ,,Omluvte mě na chvíli." Vstala od stolu a došla k baru. I když měla podpatky, stejně si stoupla na špičky, aby byla barmanovi blíž. Objednala si a vrátila se zpátky se dvěma skleničkami ohnivé whisky. ,,Zvu vás," řekla.
,,Čím jsem si to zasloužil?" zeptal se Remus. Pansy poprvé za večer trochu znejistěla, ale snažila se to skrývat.
,,Četla jsem v novinách..." zarazila se a chvíli uvažovala. ,,V Bradavicích se proslýchá, že to byl váš blízký přítel... Nevím, co je na tom pravdy a dost dobře nechápu, co se na ministerstvu stalo..."
,,Byl to můj nejlepší přítel," pravil Remus zachmuřeně. ,,Byl to skvělý muž," dodal, protože věděl, co se o Siriusovi povídalo. Pansy zvedla svou sklenku.
,,Tak na skvělého muže!" pronesla s hořkosladkým pousmáním. Remus si s ní přiťukl a vypil celou sklenku naráz. Pansy pouze trošičku upila, nebyla na ohnivou whisky zvyklá, ale skrývala to za zdrženlivostí.