~ Moje chyba ~ HP ✔️

🔴2🔴

Tentokrát Remus šel do hospody kvůli jedinému - Pansy. Nevěděl, jestli se tam znovu objeví, ale hrozně si to přál. Sedl si na své obvyklé místo a točil se skleničkou whisky. Zbystřil, když uslyšel klapot podpatků. Pansy elegantně pohodila svými vlasy a mávla na barmana, čímž si neverbálně objednala dvě deci vína. Krokem modelky došla až k Remusovi, sehnula se k němu a zašeptala mu do ucha: ,,Doufám, že jste přišel kvůli mně, pane profesore." Musela dobře vědět, co s Remusem její styl mluvy dělal. Jinak si to Remus nedokázal vysvětlit. Přesně věděla, jakým tónem promluvit, jaká slova říct... Narovnala se a usadila se naproti němu. Mezitím jí barman donesl víno. ,,Moc vám děkuju," zašvitořila Pansy, zamrkala dlouhými řasami a sladce se usmála.
,,Když už tu jste, mohl bych poprosit o další whisky?" otázal se Remus. Barman trhl hlavou a pohlédl se zamračeným pohledem na Remuse.
,,Obsluhuje se pouze na baru," odsekl a odešel. Remus se nekoukl na Pansy, protože si dokázal představit, jak se tváří - pobaveně a vítězoslavně. ,,Nedívejte se tak na mě," požádal ji. Zaslechl její zvonivý smích.
,,Já s vámi náhodou soucítím," řekla něžně, ale nevěřil jí jediné slovo.
,,Kéž byste byla důvěryhodnější," poznamenal a podíval se jí do očí. Pansy se ušklíbla.
,,To bych vás brzy omrzela," opáčila. Slova působila sebekriticky, ale její výraz tomu neodpovídal. Remuse na vteřinu napadlo, že ta dívka, která sedí naproti němu, není vůbec tak sebevědomá, jak se snaží vypadat. Možná za sarkasmem skrývala nejistotu. Hned tu myšlenku zahnal, protože  si olízla rty a napila se vína. Z toho pohledu mu vyschlo v ústech. Vstal od stolu a došel si k baru. Objednal si, vypil panáka hned tam a zavřel oči. Nemysli na ni. Nepřemýšlej o ní tak, jak o ní přemýšlíš! Je to dívka! Není dospělá. A je to tvá bývalá studentka. Opovaž se přemýšlet o tom, co bys s ní chtěl provádět, vyhrožoval sám sobě. Otevřel oči, objednal si další whisky a vrátil se ke své společnici.
 ,,Nezeptal jsem se vás, jak je vlastně možné, že večery trávíte venku..." započal nové téma k hovoru. Pansy našpulila rty nelibostí.
,,Vaše zvědavost je na místě," uznala a napila se vína, aby získala čas. ,,Moji rodiče často nebývají doma a když náhodou doma jsou, nezajímá je, kde trávím čas já. Nejsou zvyklí mít svou dceru doma, rychle se naučili žít beze mě... Protože bývám většinu roku v Bradavicích. Proč by dělali výjimky, když jsem přes léto doma? Občas spolu nemluvíme celé dny."
,,Tomu se dá těžko věřit," poznamenal Remus zamyšleně.
 Pansy se zasmála. ,,To nemění nic na tom, že je to pravda." Znovu se napila, tentokrát, aby zapomněla na bolest, která jí sevřela srdce.
,,A když dorazíte domů, neptají se vás, kde jste byla?" vyptával se dál Remus. Snad tím chtěl najít nějaký znak toho, že se o ní přeci jen trochu zajímají. Pansy zavrtěla hlavou. ,,Ani nepoznají, že jste pila?" Pansy se natáhla přes stůl a chytila Remuse za ruku.
,,Vaše dobrota mne neskonale dojímá, ale nemusíte si s tím dělat hlavu. Moji rodiče jsou sice na zabití, ale mám je ráda a je pro mě výhoda, že jsou takoví - aspoň se s vámi můžu vídat," řekla tónem dospělé ženy. Remuse Pansy mátla. Vtipkovala, laškovala s ním, občas se mu zdálo, že s ním okatě flirtuje. A pak v další chvíli byla moudrá a vyspělá a tajemným způsobem smutná. Remus místo odpovědi stiskl její ručku na znamení porozumění a respektu. To ovšem Pansy rozebralo, vytrhla se mu a předstírala, že ho nikdy za ruku nedržela.
,,A jak je možné, že si vy můžete po nocích trajdat po hospodách?" otočila pozornost k Remusově osobě. Remus se zahleděl do sklenky s ohnivou whisky a odvětil: ,,Poslední týdny a dny je každý sám. Po Siriusově smrti se moji známí stáhli do sebe, nikdo vlastně nemá chuť mluvit. Vyhýbáme se navzájem," odpověděl upřímně Remus, napil se a teprve poté se podíval na Pansy. Ta tiše uvažovala a její oči se vpíjely do Remusovy duše.