~ Moje chyba ~ HP ✔️

🔵5🔵

Stáli v chodbě. Konečně se Pansy mohla zhluboka nadechnout. Zavřela oči a zašeptala: ,,Svlékni mě, prosím." Remus váhal. Ale viděl, jak moc ho potřebuje. Obešel ji a rozepnul zip na zádech. Opatrně jí přetáhl šaty přes hlavu. Hodil její spodní prádlo na zem a vzal Pansy do náručí. Donesl ji do obývacího pokoje, položil na pohovku a sám si sedl do křesla tak, aby jí mohl hladit vlasy.
,,Nepustíme si rádio?" zeptala se a na tu vteřinu ji zase viděl jako svou studentku.
,,Můžeme. Snad naladím nějakou dobrou stanici," odpověděl Remus a začal hledat ucházející hudbu.
,,Něco pomalého... To by bylo skvělé," špitla. Remus na Pansy starostlivě pohlédl a uvědomil si, že často zapomíná na to, jak je křehká. Vždy se totiž tvářila tak sebejistě, tak nezávisle, tak bezstarostně. A pak přišel okamžik, kdy se před jeho očima znovu zjevila její pravá tvář. Ustarané a zmatené děvče, které s sebou nese příliš velikou bolest. Byl si jistý, že ona sama si nalhává, že je všechno v pořádku. Často ji přistihl, když její hlavou proletěla myšlenka o nich dvou. Na tu malou chvilku v jejích očích byl děs a hluboký smutek, ale vždy se vzpamatovala a odehnala tu nepříjemnou myšlenku. Nahnul se k ní a políbil ji na čelo. Pokusila se usmát, ale nepodařilo se jí to. Nechal hrát klasickou hudbu.
,,Je ti už líp?" vyzvídal a vískal se jí v černých vlasech.
,,Nechci ti lhát, proto ti neodpovím," odpověděla naprosto upřímně a v hlase byl náznak zlomenosti. ,,Ale neboj se o mě. Budu v pořádku. Zítra zase budu naprosto dokonalou ženou," zavtipkovala a hlas se jí zlomil. Zavzlykala, i když se hrozně snažila, aby se přemohla. Remus ji pohladil po horké tváři a jemně připomněl: ,,Ty jsi vždy naprosto dokonalá." Spokojeně přivřela oči při jeho konejšivých slovech. Hladová po utěšení vstala a sedla si na jeho klín. Objal ji kolem pasu a hladil její nahou hruď. Začal u vystouplých klíčních kostí a pak cestoval přímo mezi jejími ňadry. Přejel prsty po středu její hrudní kosti a vrátil se až ke krku. Schoulila se do jeho objetí a poslouchali hudbu.

Zvedla hlavu a pozorovala Remusovu tvář z profilu. Nejistě přejela po jeho nosu až ke rtům. Její dotek byl natolik opatrný, že ho to lechtalo. Remus si chtěl automaticky olíznout ústa a setkal se s jejím prstem. Byla fascinovaná, musela ho políbit. Ještě chvíli Pansy kroužila svým prstem po jeho rtech a nakonec se nahnula tak blízko,aby jejich rty byly od sebe pouhé milimetry. Rozvibroval její rty svým dechem, zavřela oči a konečně se políbili. Díky němu se zase cítila živá. Nedokázala přestat bloudit svou rukou po jeho těle. Líbala ho na krku, kde byl pozůstatek jeho vůně. Ucítila hořkou chuť kolínské, ale neucukla. Začala rozpínat jeho košili, ale nešlo jí to. Netrpělivě na něj zakňučela, slezla z jeho klína a lehla si na koberec. Stejně zoufale vstal a svlékl se. Stoupl si nad ní a jen ji pozoroval. Dala své nohy od sebe, pokrčila kolena a v neskutečné agónii pozvedla svou pánev nad zem. Klekl si k ní a začal hladit její vnitřní stranu stehen. Rukou přidržel její pozadí ve vzduchu a vnikl do ní. Oba hlasitě vzdychli a jejich těla se roztřásla. Dával si na čas, pohyboval se pomalu a vychutnával si  každou část jejího zákoutí.
,,Prosím," zašeptala zastřeným hlasem. Znovu přirazil, tentokrát prudce a naplno. Vyjekla spokojeností a bolestí zároveň. Jejich těla se proplétala, jeho hluboký hlas zněl jako zvířecí řev. Čím více Pansy sténala, tím víc Remus zapomínal na to, že býval rozumným stvořením. V tu chvíli toužil jen po jednom. A to byla ona. Její tělo. Její mysl. Chtěl všechno vlastnit, a uvnitř věděl, že kdyby teď chtěla odejít, byl by schopný jí ublížit. Zorničky se rozšířily, její tváře zrudly. Ucítil, jak se v křeči stahuje kolem něj. Vyvrcholil pár chvil po ní. Dech se zklidnil, zpocená těla spokojeně ulehla v objetí a pach milování se vznášel nad jejich znavenými tělesnými schránkami. Remus usnul jako první, i když chtěl střežit její spánek. Pansy otřela jeho čelo a tvář, políbila ho na rameno a vydala se do země snění.