Kromě první noci se scházeli výhradně u Remuse. Každou noc trávili spolu, svíral ji v náručí a nemohl se jí nabažit. Remus znal své touhy, ale nikdy nevěřil, že by se mu mohly vyplnit. A najednou na jeho prostěradle spávala dívka, která představovala všechny jeho představy v jednom. Bál se, že kdyby měl někdy ženu, mohl by jí ublížit. Ale Pansy ustála všechno, jedinkrát si nepostěžovala, i když občas měla modřiny na stehnech. Když s ní byl, nedokázal se kontrolovat. Ale díky tomu, že bolest vítala, se ani kontrolovat nemusel. Mohl být sám sebou, se všemi záchvěvy a prudkou vášnivostí. Věděl, jak moc je to špatné. Ale ten nadpozemský pocit ho pohlcoval. Nedokázal se vymanit z toho nádherného... přenádherného hříchu.
,,Nepodnikneme něco?" zeptala se Pansy, která se nudila. Remus k ní vzhlédl od knihy.
,,Můžeš si půjčit nějakou knihu a taky si číst," nabídl. Pansy se zasmála a sedla si mu na klín.
,,Já bych raději četla tebe," zašeptala mu do ucha. Položil ruku na její stehno.
,,Rozptyluješ mě od četby," řekl Remus s přivřenýma očima.
,,Mám odejít, aby ses mohl soustředit?" zeptala se Pansy a políbila ho na krk. Dlouho mlčel, pak lítostivě přitakal. Vstala neohrabaným způsobem, aby se Remuse mohla co nejdéle dotýkat.
,,Trápíš mě," poznamenal zatímco Pansy ladným krokem odcházela. Otočila se ve dveřích a mrkla na něj.
,,Chápu, že máš moc práce. Budu potichu jako myška sedět v ložnici a nebudu tě vůbec, ale vůbec rozptylovat," pronesla jako malé děvčátko a zmizela.Remus se chvíli snažil číst, pak začal nervózně klepat nohou. Zaklapl knihu a vydal se za ní. Vešel do ložnice, kde Pansy skutečně seděla na posteli a tiše ho sledovala. Nepohnul se. Pansy se posunula doprostřed postele, rozpustila si černé vlasy a jakoby mimochodem si vyhrnula šaty, aby ukázala své podvazkové punčošky. Vždy věděla, jak ho uchvátit. Její nevinná tvář ho mátla, překvapovala ho čím déle spolu byli. Svlékla se. Nechala si na sobě jen punčocháče a vysoké lesklé lodičky, položila se na záda a zavřela oči. Vylezl na postel za Pansy, poznala to, protože se matrace zhoupla pod jeho váhou. Políbil její koleno, ani se nepohnula. Chytil ji za zápěstí a kolenem jí roztáhl nohy. Lehl si na ni. Prohnula se v zádech, ovinula nohu kolem Remusových zad a pootevřela rudě nalíčená ústa. Se stále zavřenýma očima začala rozepínat jeho košili. Jako kdyby pamatovala vzdálenost mezi jednotlivými knoflíky a měla je všechny spočítané. Ani jednou nezaváhala.
,,Zbožňuju tě." Jeho slova rozvířila vzduch kolem jejího ucha. Jen se pousmála, ale nic neodpověděla. Bral to jako svolení k dalšímu kroku. Rozepnul si kalhoty. Pansy z pootevřených rtů vydala spokojené vzdychnutí a řasy se jí jemně roztřásly. Zatímco Remus zrychloval tempo, ona se zmítala pod jeho rukama. Chytala se hedvábné přikrývky a propínala své bělostné tělo. Nakonec otevřela oči, jejich pohledy se setkaly, a to Pansy ještě víc rozvášnilo. Zvedla hlavu a políbila ho. Pokračovala s polibky na tváři, přes krk a skončila na jeho rameni. Něžně Remuse kousala a zarývala své nehty do jeho lopatek. Vycházela mu vstříc svými oblými boky. Svou nekontrolovatelností ho přiváděla k šílenství. Rád by přemýšlel o tom, jestli jejich vztah náhodou není jen o vzájemné přitažlivosti, jenže v tuhle chvíli nemohl myslet absolutně na nic. Její ebenové vlasy létaly kolem jeho tváře a vábily ho svou vůní. Přejížděl rukama po jejím těle a přál si, aby se do ní mohl navěky ponořit. Utopit se v ní.Pozoroval, jak Pansy spí. Každou noc, kterou s ní strávil, zpytoval své svědomí. Každý polibek, který jí dal, se zapřísahal, že je tím posledním. Nedokázal přestat ji chtít.
ČTEŠ
~ Moje chyba ~ HP ✔️
FanfictionRemus Lupin by si nikdy nemyslel, že podlehne zmijozelské dívce. Pansy Parkinsonová nečekala, že bude potřebovat nesmělého muže s čokoládou v kapse od saka. Přístupnost: od patnácti let