~ Moje chyba ~ HP ✔️

🔴7🔴

,,Jdeme nějak dlouho, ne?" zauvažovala Pansy. Nesnášela ten pocit, když nevěděla, kam jde a co se bude dít. Nestávalo se to moc často, většinou své kroky vedla sama a nenechala si do toho mluvit. Remusovi však dovolila udělat výjimku, důvěřovala mu totiž víc než komukoliv jinému.
,,To se ti jen zdá, protože nic nevidíš. Neboj, už tam brzo budeme." Vedl ji po cestě. Byla si jistá, že jsou někde v lese, poznala tu vůni a zvuky ptactva. ,,Tak, připravena?" Nadšeně a trochu nedůvěřivě přikývla. Odkryl jí ruce z očí. Chvíli si zvykala na světlo, prohlédla místo, kde se ocitli. Její tušení bylo správné, byli uprostřed lesa. Pansy překvapeně pohlédla na neznámou krajinu, které kralovala obrovská vodní plocha.
,,Páni," špitla okouzleně a došla až k břehu jezera. Nepřemýšlela ani vteřinu. Vyzula si boty a namočila si své nohy.
,,Miluju to tady. Nikdy jsem sem nikoho nevzal. Tohle je mé tajné místo. Když chci vypadnout od toho všeho, od lidí, od světa, jdu sem. Jsi první, komu jsem to tady ukázal," řekl Remus.
,,Takže teď je to naše tajné místo?" Vzhlédla k němu. S úsměvem přikývl k dívce, která si držela svou sukni, aby ji nerousala ve vodě.
,,Chtěl jsem tu být... s tebou," přiznal Remus. V tu chvíli pustila svou sukni, jejíž lem padl na hladinu a natáhla Remusovým směrem své ruce. Došel k ní, ani se nezul. Vešel do chladné vody, stoupl si čelem k Pansy. Vyhoupla se na špičky a políbila ho. Zničeně vydechl a se zavřenýma očima zašeptal: ,,Nevěřil jsem, že někdy budu šťastný."
,,Díkybohům, že jsi potkal mě," zasmála se Pansy, skočila mu kolem krku a sebe i Remuse shodila do vody.

Beze studu si svlékla své oblečení a nechala ho sušit na jediném místě, kde skrze stromy prosvítalo slunce. Sledoval ji a zpytoval své svědomí. Nechal to dojít příliš daleko. Jeho posedlost touto nádhernou dívkou byla nebezpečná a navíc zakázaná. Jeho pocit provinění ovšem zmizel hned, jak se na něj Pansy hřejivě usmála. Schovala se v jeho mokrém náručí a požádala ho, aby vyprávěl příběhy, které ještě nikdo neslyšel. A Remus vyprávěl o ní. O tom, jak zamotala jeho svět. Jak její dotek na jeho kůži vždy vytváří elektřinu... ,,Je to vlastně hrozně hloupé děvče."
,,Proč?" vyhrkla nazlobeně Pansy.
,,Protože důvěřuje muži, který se v její přítomnosti nedokáže kontrolovat. Ale on se bude snažit, aby si její důvěru zasloužil," odpověděl a prstem ji polechtal na nose. Pansy nakrčila nos a zavrtěla hlavou, aby jeho prst setřásla.
,,Ten chlápek je ale taky hloupej," opáčila sebejistě.
,,Proč?" zeptal se Remus pobaveně a zvědavě zvedl jedno obočí.
,,Páč ta holka už není malá. A moc si přeje, aby se ten cápek přestal kontrolovat, protože jí se stýská po jeho doteku."
,,Chceš snad říct," začal Remus a políbil ji na krku, ,,že si ta dívka přeje, aby se k ní ten muž nahnul a laskal její nádherné tělo?"
,,Hm," souhlasně zamumlala Pansy.
,,A když ji ten muž poslechne, bude spokojená?" Pansy se zasmála a znovu souhlasila.

Pansy se uvelebila na pohovce a své nohy položila na Remusova stehna. Remus ji začal jemně masírovat. Prsty přejížděl po její kůži. Pansy se občas trochu ošila, protože jí to lechtalo. Přidal tedy na síle a mnul její nožky ve svých velkých dlaních.
,,Za dva týdny začíná nový školní rok," řekla Pansy ponuře.
,,Já vím," odvětil Remus. Věděl to, protože Harry a jeho kamarádi se již připravovali na návrat do školy. Harrymu se nikam nechtělo, byl stále otřesen ze smrti svého kmotra. Bylo těžké to sledovat.
,,Chtěla jsem se zeptat," přetrhla jeho myšlenky Pansy. ,,Jak... to... s námi... bude?"
Remus se zamyslel. Neuvažoval nad tím. Vlastně si nepřipouštěl, že by měl učinit určitá rozhodnutí... Ostentativně to ignoroval. Předstíral, že okolní svět neexistuje. Odkašlal si, aby získal čas.
,,Pokud bys chtěla, mohli bychom se třeba čas od času sejít," odpověděl Remus nejistě. Nechtěl ji ztratil, ale na druhou stranu to nedokázal říct. Vyznělo to příšerně. Pansy tato odpověď zasáhla a cítila se ublíženě. Takže k ní skutečně nic necítil?
,,Uvidíme. Ptám se zbytečně dopředu.  Uvidíme," zamluvila to rychle Pansy. ,,Mám chuť na něco dobrého." V tu stejnou vteřinu jí podal Remus tabulku čokolády. ,,Ty jsi skoro jako ten Willy Wonka z mudlovské knížky," poznamenala a (i když se cítila hrozně mizerně) zasmála se.