Psycho Captor (Marcus Gunnarsen CZ) || POZASTAVENO

Prologue

Obloha se kalila do šedých barev. Běžně rušné ulice Osla, po kterých denně chvátaly stovky lidí, se pomalu vyprazdňovaly. Minutu od minuty se město zahalovalo do temného pláště noci.

Nora bezmyšlenkovitě kráčela domů, tisknouc si svou béžovou šálu víc ke krku. Chladný vítr si pohrával s jejími blond vlasy, jež si dneska nechala volně splývat podél ramen. Hrobové ticho protínalo pravidelné klapání jejích středně velkých podpatků kotníkových bot.

Vracela se zrovna ze své každodenní brigády. Dělala servírku v jedné místní kavárně. Dennodenně vídala spoustu nových i starých tváři, ale na mysl ji vystupovala jen jedna. Moc dobře, téměř až živě si dokázala vybavit jeho oválný obličej snědé barvy, nepatrné pihy v oblasti nosu a ostré řezané lícní kosti. Na dlouhých plných rtech mu vždy pohrával nevinný úsměv, nemluvě o jeho temných očích, jež z ní nespouštěly pohled.

Neznala jeho jméno. Perfektně si však pamatovala jeho pravidelnou objednávku. V momentě, kdy ho spatřila stát ve dveřích už začínala připravovat dvojité espresso. To ještě doplnila čerstvě upečeným muffinem, a když se postavil k pultu, už mu vše podávala.

Zabranou do jejích myšlenek o neznámém chlapci ji náhle vyrušil podivný zvuk. Jako by někdo omylem kopl do popelnice, či čehokoliv podobného. S leknutím se otočila a očima přelétla po prázdné ulici. Nikde ani noha. Jen asi pět metrů před ní přeběhla přes ulici černá kočka.

Srdce se ji leknutím rozbušilo. Počkala, dokud se plně neuklidní a naposledy zkontrolovala celou ulici. Nakonec usoudila, že neznámý zvuk způsobila pravděpodobně ona kočka. Rozhodla se tedy kráčet dál. Přesto protentokrát kráčela rozvážně a pečlivě si hlídala každý kout.

Domů to neměla již nijak daleko. Chyběly jí dva bloky. Už samu sebe viděla zabalenou v teplé dece, s horkým čajem v klíně a dalším dílem svého oblíbeného seriálu puštěného na velké plazmové televizi v jejím pokoji.

Tahle drobná chvíle nepozornosti, pár krátkých sekund, kdy přemýšlela o svém dnešním večeru, stačili na to, aby nespozorovala postavu v černé mikině, jež se k ní až nebezpečně přiblížila.

Její přítomnost si uvědomila až po tom, kdy ji dotyčný hrubě chytil pod krkem a k ústům přiložil nechutné páchnoucí kus látky. Začala sebou házet, snažíc se volat o pomoc. Její útočník byl však o dost silnější. Sevřel ji ještě pevněji, čímž byla přinucena zalapat po dechu. A tady svůj boj prohrála. Nadýchala se neznámé tekutiny, v níž byl smočen kapesník, jenž ji osoba tlačila ke rtům a nosu. Celá omámená se ještě naposled pokusila o marný pokus útočníka odstrčit, to už ale před očima viděla jen černou zející propast.

...

S rukama v kapsách mířil na místo, kde měl sraz se svým mladším bráškou. Byl chladný měsíc listopad a vítr mu zalézal až hluboko pod jeho bundu. Neměl však čas o tom přemýšlet. V hlavě se mu myšlenky toulaly jenom k dívce, o níž včera mluvili v televizních zprávách.

Pravda. Bylo mu divné, že ji tak dlouho neviděl v oblíbené kavárně, do níž snad chodil každý den, ale přiměl sám sebe myslet si, že má prostě jenom volno.

Když se však včera od zpravodajů dozvěděl, že se již pátým dnem pohřešuje, nedokázal přemýšlet o ničem jiném. Živě si vybavoval její radostí plné oči, když ho spatřila stát ve dveřích. Přesně si pamatovala, co si vždycky dává. Když stál u pokladny, jeho objednávka byla vždy připravená. Stačilo, aby zaplatil.

Netušil, kdo by chtěl tak mladou a nevinnou dívku unést, ale dost se ho to dotklo. Už nějakou tu dobu plánoval ji někam pozvat. A někdo mu přerušil jeho plány.

Zabočil do temné postranní uličky, jenž využíval jako zkratku. Byla však do temnoty ponořená víc než obvykle. Už od chvíle, kdy do ní vstoupil, mu žilami proudil zvláštní pocit. Zrovna se rozhodl otočit se a vydat se pro jistotu delší cestou, když ucítil tupou bolest na týlu hlavy. Mírně sebou zapotácel. Když útočníkovi došlo, že jedna rána nestačí, uhodil ho baseballovou pálkou do toho samého místa ještě jednou.

Chlapec se skácel k zemi. Složil se agresorovi k nohám.

Rychle ho chytil pod podpažím, a tak, aby je nikdo neviděl, blonďáka odtáhl k dodávce s falešnou SPZkou. Když ho naložil, usedl za volant a rychle odjížděl daleko za město. Na tváři mu při tom pohrával vítězoslavný úsměv.

Teď má oba. Chlapce i dívku. Jsou jenom jeho. A on si s nimi bude dělat co chce.

Hra začíná...

No... 😁
Takže... Vítám tě, kdo jsi rozklikl tento příběh a přečetl si prolog 😅
Jestli tě to zaujalo, budu ráda, když budeš hlasovat a uložíš si tuto storku, aby sis mohl/a přečíst pokračování 👍
Zároveň chci ale upozornit, že příběh bude dost zvrhlý, v některých případech možná i psyho 🤭
Ale tak to už jsem celá já 😁
Upozorňuji, že dál čteš pouze jen na vlastní riziko!!
👋👋👋