Psycho Captor (Marcus Gunnarsen CZ) || POZASTAVENO

Part 2

Původně si chtěl počítat minuty od odchodu neznámé osoby, aby měl aspoň nějaké tušení o čase. Avšak po nějakých dvaceti minutách ho rozhodilo podivné šimrání v podbříšku. Ten pocit by přirovnal k situaci, kdy ho někdo obyčejným pírkem lehtá zevnitř.

Začínal mít neblahé tušení. Možná už dokonce i věděl, co mu onen dotyčný doslova narval do krku. A vůbec se mu to nelíbilo. Netušil, proč by to dělal. Co by z toho měl.

Když však postupem času cítil, jak se mu část krve hromadí v dolní oblasti těla a jeho kamarád začíná nabírat na objemu, jeho obavy se mu potvrdili. Nespokojeně se zavrtěl, jakmile mu rozkrok začal pravidelně pulzovat. Úlevou mu k jeho hrůze nebyl ani chlad v místnosti. Najednou byl jako v ohni.

Začal pánví svisle pohybovat nahoru a dolů, doufajíc, že by mu to mohlo přinést aspoň částečnou úlevu. Ta se však nedostavila.

Zatímco se Marcus marně pokoušel vypořádat se se svou neustupující erekcí, Nora se choulila v temném pokoji bez oken a v matném světle stolní lampy se snažila přimět samu sebe ponořit se do děje knížky, jež dnes rozečetla, aby si tak zkrátila dlouhé chvíle.

Najednou se kovové dveře pokoje prudce otevřely, až leknutím nadskočila. Zděšeně tím směrem pohlédla a spatřila mohutnou vysokou postavu, přes obličej měla přetaženou zvláštní plastovou masku.

,,Vstávej, půjdeš se mnou!" roznesl se pokojem rázný hluboký hlas, díky čemuž poznala, že se jedná o muže. Nedal ji ani čas uvažovat nad tím, co asi bude následovat. Hrubě ji chytil za ramena a táhl ji někam pryč.

Procházeli temnou chodbou. Po obou stranách se nacházely dveře, avšak ani do jednich z nich muž nezamířil. Až na úplném konci se před jedněmy zastavil a k Nořině hrůze přímo proti ní vytáhl z kapsy zbraň.

,,Teď budeš dělat přesně to, co ti řeknu, rozumíš?! Jinak jedna kukla s téhle krásné p220 skončí zaseknutá přímo tady v té hlavičce," názorně ji přitlačil hlaveň pistole ke spánku, aby ji tak ukázal, že holt nemá na vybranou. Němě přikývla a vyslechla si všechno, co má udělat.

,,T-to... To přece nemůžu," zhrozila se, když muž skončil s vysvětlováním. Tohle se jí absolutně nelíbilo. A komu taky jo? Chtěla protestovat, ale zamával ji před obličejem již známou zbraní. Polkla knedlík, jenž ji uvízl v krku a zhluboka se nadchla.

Chlap otevřel dveře a přiměl ji, aby do místnosti vstoupila první. Naskytl se jí tak pohled na nahého chlapce, připoutaného k posteli. Ruce i nohy roztahoval do tvaru hvězdy a přes oči měl převázaný černý šátek.

Nemohla si nevšimnout jeho vypracované postavy. Mohl být tak maximálně tři, čtyři roky starší, než ona. Buchtičky na břiše se mu leskly potem, i navzdory tomu, že zde bylo poměrně chladno. Mužná ramena sebou cukla, jakmile za nimi neznámý muž práskl dveřmi.

,,Kd-kdo je to?!" vydal ze sebe chlapec přiškrceným hlasem. Ani se nedivila. Ležet ona na jeho místě, byla by vystrašená stejně. ,,Jste to z-zase v-vy?!"

Čekal na odpověď, avšak Nora mu ji dát nemohla.

,Budeš absolutně potichu. V momentě, kdy se za námi zavřou dveře, zmlkneš a ne vydáš ze sebe ani hlásku! Pamatuj, že tě celou dobu budu mít na mušce...'

Teď jí muž zbraní lehce bodl do zad a následně poukázal na nahého chlapce. Měla to být zřejmě výhružka, aby si pohla. Se zatajeným dechem tedy přistoupila blíž k posteli, při čemž si nemohla nevšimnout, s jakým problémem se pro ni neznámý klučina potýká.

Když už byla u postele klekla si a přemýšlela o několika následujících vteřinách. Nikdy si to nedokázala ani představit a teď to tady měla provést.

Krátce pohlédla na jeho obličej překrytý černým šátkem. Zadržoval dech, aby mu náhodou neunikl nějaký podstatný detail. Neměl ponětí o tom, co se kolem něj děje a už vůbec netušil, že v místnosti je kromě něho a jeho únosce ještě někdo. Malá bezbranná holka, vystrašená z toho všeho, co se kolem ní děje.

Muž v masce začínal ztrácet trpělivost. Rázně dívce naznačil, že stále ji může jediným pohybem prstu na místě zabít.

Zhluboka se nadechla. Z téhle situace vedla jen jedna jediná cesta. Bude muset udělat, co po ní požaduje. Zavřela oči, zadržela dech a napočítala do deseti. Pak hluboce, ale tiše vydechla.

Jde se na to...

Co po ní asi únosce chce, aby udělala 😱🙁
No, od příští kapitoly to bude zajímavé 😅
Jsem zvědavá kolik vás tu potom zůstane 🙊
Znovu vám strašně moc děkuju za podporu a tolik pozitivních ohlasů 🤩💞
Miluju vás ❤️🤭