Psycho Captor (Marcus Gunnarsen CZ) || POZASTAVENO

Part 10

Následujících několik dní bylo skutečně strašných. Nora se topila v horečká a v noci se s hlasitými výkřiky budila z děsivých nočních můr. Marcus neustále seděl po jejím boku, měnil ji studené obklady, a když bylo potřeba, dokázal ji hlubokým medvědím objetím utěšit.

Už přes tři dny nejedl. Jídlem, které únosce den co den prostrkoval pode dveřmi, vždy nejprve nakrmil drobnou dívenku, teprve pak se odvážil něco strčit do úst on sám, avšak většinou na nic neměl chuť.

,,Ne! Prosím!" vyrušil ho z neklidného spánku zoufalý křik. Trhl sebou a téměř hned přiskočil k posteli, na níž sebou blonďatá dívka házela ze strany na stranu.

,,Noro," pevně ji chytil za ramena a zatřásl s ní. S tlumeným zavřeštěním se vymrštila do sedu, zhluboka lapajíc po dechu. Chlapec se přísunul blíž a nežně uchopil její rozpálenou tvář do dlaní. ,,No tak, to je v pořádku, byl to pouze sen."

,,Už nemůžu," šeptla. Hlava ji nepříjemně ztěžkla, tak si ji odložila na Marcusovo rameno, aby si alespoň trochu odlehčila. Blonďák ji dlaní pohladil po hřbetě, stále se ji snažíc uklidnit. ,,Chci domů, Marcusi," rozplakala se mu v náručí.

,,Já vím," netušíc, co by měl dělat nebo říct, se s ní začal pomalu pohupovat ze strany na stranu. Když se mu ani tímto způsobem nepodařilo Noru uklidnit, rozhodl se vyzkoušet ještě něco.

Přiložil své vyschlé popraskané rty na její ouško a tiše, vlastně naprostým šepotem ji ji začal zpívat:

,,Have you got somewhere to be?
Or you wanna take a walk with me?
Do you think that we could be something together?"

Už během toho, co jen tak zpaměti zpíval pár not, si všiml, jak se tělíčko drobné blondýnky pomalu uklidňuje. Jeho melodický hlas v ní vyvolal uklidňující pocit bezpečí. Zhluboka dýchala, vnímajíc pouze Macovu tělesnou blízkost a teplo, jenž z něj vycházelo.

,,Nádherně zpíváš," okouzleně vydechla, když Marcus dozpíval poslední část. Pocítil, jak se mu do tváři dere červen, a proto byl také rád, že dívka měla hlavu zaborenou v důlku mezi jeho krkem a ramenem a neměla tak šanci jeho rudé líce spatřit. ,,Slib mi něco," zažadonila šeptem.

,,A co by to mělo být?" bříšky prstů ji jemně polechtal na bradě.

,,Jestli se odsud někdy dostaneme, začneš se zpěvu věnovat naplno."

Zaváhal. Věděl, že šance, aby se odsud dostali oba dva v pořádku, je mizivá. Nad tím však aktuálně přemýšlet něchtěl.

,,Slibuji, maličká," složil slib, který se mu pravděpodobně nikdy nepodaří splnit.

Na nějakou dobu mezi nimi zavládlo ticho. Nebylo však nijak nepříjemné či tíživé. Dívka své tenké paže obmotala kolem Marcusovy svalnaté hrudi a víc se k němu natiskla. Doslova slyšela, jak mu srdce v hrudi zběsile buší. Její přítomnost ho naprosto vyváděla z míry. Když takhle seděli ve vzájemném objetí, nedokázal se soustředit na nic jiného než na jejich vzájemně se dotýkající části těla. Aniž by si to sám uvědomoval, začínal ji mít rád víc a víc...

Zlatíčka 💓
Podařilo se mi sepsat další kapitolu, i když poměrně krátkou 😕
Důvod je však poměrně prostý... roztřískala jsem si telefon, teď mám svůj starý a poměrně špatně se mi s ním pracuje 😣
Ale slibuji, že se pokusím být lepší 😆👍
Doufám, že se aspoň trochu část líbila 😙💞
Mucq 💋
Miluju vás!!