Psycho Captor (Marcus Gunnarsen CZ) || POZASTAVENO

Part 7

,,Mám strach," zašeptala svým něžným hláskem a donutila ho tak otevřít oči. Téměř hned se ztratil v jejích šedomodrých zorničkách. Stejně tak i ona měla pocit, jako by se právě propadla do nekonečné hloubky. Dlouhou dobu na sebe takhle bezeslov zírali, dokud ji Marcus nepřehodil ruku přes pás a nepřitáhl si ji o něco blíž. Instinktivně se schovala v jeho náruči, zabořujíc mu hlavu do hrudi.

,,Vím," rozvážně ji pohladil po blonďatých vláscích, ,,ale jsem tady s tebou. Kdyby cokoliv, uchráním tě."

,,Co myslíš, že po nás vlastně chce?" tiše potáhla a ještě víc se přitiskla jeho horkém tělu. Dělalo to s ním své. Tuhle malou drobnou dívku vlastně skoro vůbec neznal. Netušil o jejím každodenním životě téměř nic, přesto cítil, jak kdyby s ní žil celý život.

,,Netuším," přiznal s bolestí v hlase, ,,Mám pocit, že je to naprostý šílenec."

Bez řečí přikývla. Ještě nějakou tu dobu leželi ve vzájemném objetí, dokud se otvor pode dveřmi neotevřel a někdo jím neprostrčil dnešní snídani. Odtáhli se od sebe, na což Marcus odkráčel do koupelny, aby se osprchoval.

Nora mezitím vzala tác s čerstvými croissanty a horkým kakaem a odnesla ho ke stolu. Chtěla s jídlem počkat na Marcuse, proto si vzala do ruku knížku, jež měla nějakou tu dobu rozečtenou a zcela se ponořila do jejího děje. Proto se trochu polekala, když se pohovka vedle ní prohla. Byl to však jen Marcus se svým typickým úsměvem na tváři.

Obdivovala ho. Dokázal zůstat pozitivní i v takovéhle situaci. Aspoň ona to tak vnímala. Během krátké doby si k němu dokázala vybudovat silný citový vztah. A tak nějak tušila, že on k ní taky. Oba věděli, že je něco spojuje. Něco silného. Zatím však ani jeden z nich nedokázal přesně určit, co to je.

...

Dny se táhly pomalu. Snažili se je trávit nějakým zábavným způsobem. To však v malé místnosti se čtyřmi stěnami nebylo moc možné. Zároveň je oba sužoval pocit nejistoty z nadcházejících hodin. Noc co noc spali ve vzájemném objetí, jednak aby si navzájem předávali teplo, druhak každý z nich u sebe potřeboval cítit toho druhého.

Jednou je takhle, přímo uprostřed noci, vyrušil  hrastící zvuk zámku. Polakeně vyskočili z postele a čekali, co se bude dít.

V místnosti se opět objevil onen neznámý muž. I tentokrát na ně mířil svou zbraní.

,,Dlouho jsme se neviděli, co?" I pod černou látkovou maskou dokázali rozeznat, jak se ušklíbl. ,,Moc se omlouvám, měl jsem ale, bohužel, na práci spoustu jiných věcí."

,,Upřímně? Vůbec jste nám nechyběl," pronesl Marcus, zatínajíc zuby, aby se ovládl a neskočil muži po krku.

,,Být tebou, radši držím hubu," namířil mu pistol přímo mezi oči a chvíli ji v té poloze ponechal, aby bylo zcela zřetelné, že ho má celou dobu na mušce. Pak hlavní namířil na Noru a hlavou poukázal ke křeslu. ,,Bež se tam posadit. A bez odmlouvání!"

Ještě, než uposlechla jeho příkazu, pohlédla na Marcuse. Pohledem ji přesvědčoval, že je tady s ní, a kdyby se únosce o něco pokusil, je ochotný pro ni riskovat cokoliv, jen aby ji uchránil.

,,A teď ty," obrátil se muž zpátky na Maca. ,,Posledně ti tady holčička dost ublížila, co?" poukázal na jeho předloktí, na němž se pomalu hojily jizvy po řezných ranách. ,,Teď bys ji to mohl oplatit, co ty na to?"

Přistoupil k němu blíž a vtiskl mu do ruky úplně stejnou žiletku, kterou měla Nora za úkol před pár dny vyrýt Marcusovo jméno do jeho kůže.

,,Tohle neudělám!" ohradil se blonďák a žiletku hodil někam za sebe.

,,Jak se opovažuješ?!" zařval muž a kovovou konstrukcí p220 ho silně udeřil do nosu, nacož Marcus pocítil, jak mu v nose něco nepříjemně křuplo. ,,Já jsem tady tvůj pán, je ti to jasné?!"

Pokojem se rozneslo Nořino zděšené vykřiknutí, když muž do chlapce silně kopl. Chtěla se k němu rozběhnout a chránit ho, třeba i vlastním tělem, ale únosce znal její záměr ještě dřív, než vůbec stihla začít jednat.

,,Ani. Se. O. To. Nepokoušej!" namířil na ní zbraň a přerývavě dýchal. ,,Teď půjdeš hezky se mnou! Když je tenhle mezek takový srab, že tě nedokáže ani potrestat, udělám to sám."

,,N..Ne..." ozvalo se zachraptění, doprovázené silným zakašláním. ,,Nech--- te... Nechte ji na... na po--- koji!"

,,Poslouchej, chlapečku," sklonil se k němu muž, hrubě ho chytil za vlasy a škubl tak prudce, až Marcus bolestí zasyčel. ,,Tohle je jen výhružka. Pamatuj si, že mě odporovat nebudeš. A pokud by se v budoucnu mělo něco podobného opakovat, pak kulka z téhle krásky opravdu skončí přímo mezi tvýma očima."

Narovnal se, bolestně sevřel Nořino zápěstí a silou ji táhl z pokoje pryč. Ohlédla se přes rameno, aby zkontrolovala blonďáčka, jenž se z posledních sil snažil postavit na nohy, jen aby se mohl rozběhnout a zachránit ji.

Když se mu to však podařilo, mohutné železné dveře se zavřely. Muž odešel. I s jeho malou servírkou...

HAPPY BIRTHDAY
MacTinusLoverVeri !!!  🎉🎈 💛
Dneska je tahle kapitolka
just for you 😁💞
Tak tobě už je 17 🙊 no to snad není
možné 🤦🏻‍♀️
Hlavně si dnešní den pořádně užij,
sweetie 💗💗💗
Doufám, že se část aspoň trochu
líbila ☺️❤️
Co myslíte, že únosce Noře udělá 😱