Psycho Captor (Marcus Gunnarsen CZ) || POZASTAVENO

Part 8

Pevně ji svíral paži a táhnul ji nějakou tmavou chodbou. Přes slzy, jež ji vytékaly z očí, absolutně nic neviděla. Ale to ani nepotřebovala. Muž ji vedl sám. Nejraději by se mu vysmekla a utíkala zpátky do pokoje, zkontrolovat, jestli je Marcus v pořádku. Chtěla se mu vrhnout do náruče, obmotat své ruce kolem jeho mužné hrudě a hlavně ho nepouštět.

,,C-co po n-nás vlastně chcete?!" vysoukala ze sebe směrem k únosci. Ten ji však nevěnoval ani pohled. Najednou otevřel velké kovové dveře a hodil ji dovnitř. Pak za ní s třísknutím dveře opět zavřel.

Ostré modré světlo ji oslepilo. Větším šokem pro ni však byla náhlá změna teploty, kterou pocítila. Celé její tělo obklopil ledový vzduch. Když se jí zrak jakž takž přizpůsobil, s hrůzou prohlédla na obrovské zmražené kusy masa, visící na dlouhých kovových tyčích. Studený vzduch se dostal přes tenkou látku tepláků a obyčejného trička až na její pokožku.

Začala se silně otřásat. Strčil ji do mrazáku. Chce ji snad zabít?!

Vrhla se ke dveřím a začala na ně vší silou bušit, až měla klouby na rukou celé červené. Neustupující chlad ji začínal dráždit i na hrudi. Po dalších pěti minutách že sebe již nedokázala dostat ani hlásku. Pažemi si obejmula tělo, aby se pokusila aspoň trochu zahřát. Jaké překvapení, že ji to nijak nepomohlo.

Chvíli zkusila poskakovat, aby prováděla aspoň nějaký pohyb, avšak to ji vzalo sil ještě více. Nakonec ji nezbylo nic jiného, než smířit se s faktem, že dostat se z téhle situace sama, nemá šanci.

Přikrčila se v rohu místnosti, nohy si přitiskla k hrudi a na kolena si odložila hlavu. Celé její tělo se otřásalo mrazem. Pomalu se začala smiřovat s faktem, že tohle je skutečně konec.

Netrvalo to dlouho a chlad, kterému byla neustále vystavená, začal napadat její organismus. Ještě, než se propadla do černočerné tmy, měla před očima obraz blonďatého chlapce, jak bezmocně leží na zemi a upíná na ni svá čokoládová očka, znějící prázdnotou.

V tu samou dobu se blonďákovi konečně podařilo dostat se z náhlého šoku. Nos mu bolestně pulzoval, přesto si byl jistý, že zlomený není. Aktuálně se jím ani nechtěl dále zabývat. Potřeboval vyřešit aktuální problém, nehledě na své vlastní pohodlí. Nakonec nemusel ani hnout prstem, aby ho něco napadlo.

Kovové dveře se otevřely. Dovnitř opět vešel onen neznámý muž s černou kuklou na hlavě. Ani tentokrát na něj nezapomněl mířit zbraní. Nora s ním však nebyla.

,,Kde je?!" chtěl se na něj vrhnout, na poslední chvíli si to ale rozmyslel a přinutil se ovládnout. Kdyby mu ten chlap střelil kulku do těla, pak by své malé servírce jen těžko pomohl.

Přes otvor, jež byl určený pro pusu, mohl zaregistrovat, jak se únosce usmál. ,,Zahrajeme si jednu takovou hru, co ty na to? Dám ti deset minut na to, aby jsi tu malou couru našel. Pokud se ti to povede, můžeš si ji odnést zpátky sem do pokoje a dělat si s ní, co budeš chtít."

,,A pokud ne?" polkl knedlík, který mu zůstal v krku, na což se chlap jen hluboce zasmál.

,,Tak umře," řekl, jakoby nic a namířil Marcusovi hlaveň přímo mezi oči, ,,a pak i ty, za to, že jsi ji nedokázal zachránit."

,,Dobře," přikývl a jen co mu muž uvolnil cestu, vyběhl z pokoje najít tu drobnou blondýnku, na které mu kdo ví proč tolik záleželo. Netušil, kam má běžet, tenhle psychopat ji mohl schovat opravdu všude. Začal proto nahlížet do každých dveří. Pokoje však byly dost rozlehlé a kdyby je měl prozkoumávat celé, do stanoveného deathlinu to určitě nestihne. Zároveň tedy volal i Nořino jméno, doufajíc, že se mu dívka ozve. Marně.

Vyčerpaný se opřel o jedny dveře a bezradně po nich zády sjel dolů. Do očí se mu tlačily slzy. Podle toho, co řekl únosce, byla Nora v nebezpečí. Dokonce ve smrtelném. A on ji nedokáže najít dost rychle na to, aby ji zachránil.

,,Máš minutu!" ozval se odněkud jeho hlas. Ať se ale Marcus rozhlížel sebevíc, může nikde neviděl. Začalo se mu hůře dýchat. Kovové dveře ho mrazem štípaly na zádech.

Netušil, že kdyby je otevřel, nalezne to, co hledá. Do tolika prazdných místností nakoukl, jen tuhle vynechal. Při tom se v ní krčila drobná blonďatá dívenka, s nadějí čekající na to, jestli ji její princ vysvobodí z mrazivé věže, jež se pomalu stávala jejím hrobem. Lidské tělo není schopno snést tak extrémní podchlazení. A to její již dávno přesáhlo nejvyšší hranici...

Ahojda ☺️
Já vím, strašně moc se omlouvám, že kapitola nevyšla včera a vydírala jsem vás nadarmo 😥 ale tátova přítelkyně mi včera zabavila mobil 😑
Tak snad se i tak líbila 💕
Jinak děkuji moc všem, kteří jste Verunce tu fotku okomentovali 🙏🏻 vyřizuji dík i za ni, vykouzlili jste ji na tváři obrovský úsměv 😏
Jinak můžete komentovat dál 😘 ať má ještě větší radost 😆
Tak se uvidíme u další kapitoly ❤️
Miluju vás 💕😀
Mucq 😘💋