Psycho Captor (Marcus Gunnarsen CZ) || POZASTAVENO

Part 9

Musel vstát. Z ledových dveří ho nepříjemně mrazily záda. Začal se rozhlížet kolem sebe s nadějí, že najde cokoliv, čím by mohl ukončit svoje trápení. Všiml si, že vedle dveří, o něž se před chvílí opíral, je na zdi připevněné teplotní čidlo. Díky tomu pochopil, že za dveřmi se nejspíše nachází mrazák.

Hlavou mu probleskla myšlenka, že taková smrt by přece nemusela být ani vůbec bolestivá. Nalhával sám sobě, že podchlazením omdlí a umře ve spánku. Nakonec usoudil, že je to jediný způsob, jak se prostě zabít, proto otevřel dveře a vešel dovnitř. Chtěl je za sebou zase zabouchnout, ale zarazilo ho drobné tělíčko, jež se krčilo v rohu.

Jeho mozek ze začátku nedokázal absolutně pracovat. Jen tam tak stál a kouk na tu blondýnku, kterou měl tak moc rád a nevěděl, co si myslet.

Je mrtvá? Nebo ještě žije? Co když ne? Co když ano?      

Trvalo to nějakých třicet sekund, než se zcela vzpamatoval. Vrhnul se k ní a sevřel ji v náručí. Byla tak chladná. Musel ji odsud co nejrychleji dostat. Ani neměl čas zkontrolovat, jestli ještě vůbec dýchá.

Běžel chodbou a snažil se vzpomenout si, kterým směrem je jejich pokoj. Ve stresu si ani nevšiml, že už kolem něj několikrát proběhl. Když si to uvědomil, vynadal nejprve sám sobě, jak je blbý a poté vběhl dovnitř.

Položil svou servírku na postel a až teď se pokusil nahmatat její tep. Cítil ho, ale byl velmi slabý. Teď opravdu záleželo jen na jeho následujícím jednání.

Nejprve se pokusil ji lehkým profackováním probudit. Dívka však vůbec nereagovala. Potřeboval ji zahrát. Vrátit její tělesnou teplotu do normální roviny. Aniž by nějak přemýšlel, chytil lem jejího zmrzlého trička a co nejopratrněji ji ho přetáhl přes hlavu. Následně jí sundal i tepláky, takže před ním ležela jen ve spodním prádle.

Musel se ovládnout. Strašně rád by si prohlédl její úžasné tělo, prozkoumal každičký kout, ale nemohl.

Sáhl do skříně a vytáhl z ní nějaké dvě mikiny, které ji hned na to oblékl. Pak se mu podařilo ošatit ji i do nějakých teplejších kalhot. Nakonec ji celou zabalil do dek a peřin, co v pokoji našel.

Až teď si uvědomil, jak zběsile mu srdce buší. Měl o tu obyčejnou dívenku takový strach, že málem zapomněl i dýchat. Během pár dní se pro něj stala vším a představa, že by ji měl ztratit, ho zevnitř bolestně sžírala.

,,Drž se, andílku," šeptl do jejího ledového ouška a pohladil ji po vlasech. ,,Nesmíš odejít a nechat mě tady, rozumíš? Jsi silná bojovnice a já věřím, že to jen tak nevzdáš. Já mi... mám tě rád, opravdu moc," rozmyslel si na poslední chvíli svá slova.

Poté si lehl vedle ní a, jak jen mu to vrstvy oblečení a dek dovolovaly, ji objal, při čemž ji nezapomněl krátce políbit na líčko. Bylo mu jedno, kde se teď nachází neznámý únosce. Ať si klidně stojí za dveřmi, ať si je pozoruje z teplíčka kanceláře přes bezpečnostní kamery, pro něj bylo aktuálně nejdůležitější, aby byla jeho láska v pořádku...

Čus, Čus 😁
Já vím, já vím, strašně moc se omlouvám, ale mám dobrou výmluvu a tou je škola 😉
Takže mě snad chápete 💞
Sice trochu kratší kapitola, ale už jsem holt něco vydat potřebovala 👍😚
Miluju vás 💕
Mucq 😘♥️