Psycho Captor (Marcus Gunnarsen CZ) || POZASTAVENO

Part 4

Ještě dlouho poté, co k jeho uchu dolehlo zabouchnutí dveří, se vzpamatovával z silně prožité vlny euforie. Trvalo skutečně dlouho, než se jeho zrychlený dech vrátil do normálu a šimrání v jeho podbříšku ustoupilo. Pak se mu pod návalem únavy podařilo konečně usnout.

Kvůli tomu už nevnímal muže v masce, jenž se krátce na to vrátil do pokoje, odvázal mu ruce a nohy a zase ho oblékl. Hra ho začínala opravdu bavit. Nemohl se dočkat, až si se svými dvěma hračkami pohraje příště. Do té doby bude muset vymyslet jiná pravidla. Ty dnešní by ho už tolik nebavila.

Chytil chlapce pod podpažím a odtáhl ho o několik dveří dál. Do pokoje, v němž spala zcela vyčerpaná dívka, choulící se v klubíčku a bojící se, co se bude v následujících dních, ba možná i minutách, dít.

Blonďáka položil na postel hned vedle ní. Oba je nastavil do polohy, kdy se navzájem objímali. Ještě zkontroloval kameru, jestli opravdu snímá větší část pokoje a vypadl.

*

Cítil, že ho někdo objímá a silně se k němu tiskne. Prudce otevřel oči. Čekal kohokoliv. Až na jednu jedinou osobu. Netušil, jak se dostal do tohoto pokoje, ale drobná blonďatá servírka mu spala v náručí.

,V sobotu někdy ve večerních hodinách byla unesena mladá dívka Nora Sæther. Kolem páté hodiny odešla z kavárny v níž pracuje, domů se však již nevrátila...'

Zalapal po dechu. Opatrně, aby ji nevzbudil, si ji přitiskl víc na tělo, hladíc ji po světlých vláscích. Hlavou mu létaly nejrůznější myšlenky. Když jemu  udělal únosce to, co udělal, nechtěl se ani domýšlet, jaké hrůzy musel provádět s ní. Vlastně ji ani neznal, ale i tak cítil silný půd chránit ji. Nebo se o to aspoň pokusit.

Vzbudila se, když pocítila, jak ji někdo hladí po vlasech. Lekla se, hlasitě vykřikla a dotyčného od sebe chtěla odstrčit. Jeho hruď však byla pevná, takže spíš odtáhla samu sebe a skončila na zemi pod postelí. Bouchla se do hlavy, která ji teď silně tepala, avšak ani to ji nezabránilo v tom, aby se postavila a utekla se schovat do koupelny. Klíč zde však nebyl, proto se jen zapřela o dveře celou váhou a doufala, že to vydrží.

Po chvíli se ozvalo jemné zaklepání. ,,Haló?"

Hlas, jenž k ní promluvil byl mírný a něžný. Rozhodně to nebyl ten, který ji přinutil udělat dobře neznámému chlapci.

,,K-kdo jsi?!" vysoukala ze sebe. V tom spěchu si ho ani nestačila prohlédnout.

,,Neboj se, je to v pořádku," ujistil ji nebo se o to aspoň snažil, ,,myslím... myslím, že se známe..."

Zvědavost ji nakonec přehlasovala. Pomalu pootevřela dveře. K jejímu šoku ji do zorného pole padl chlapec, jenž tak často chodil k nim do kavárny, a který se jí tak líbil.

,,Ty jsi ta servírka, že?" povzbudivě se na ni usmál, natahujíc k ní jednu ruku. Váhala, pak mu ale přece jen svěřila i tu svou. Přitáhl si ji blíž a schoval ji pramínek vlasů za ucho. ,,Mě se nemusíš bát, ano? Mě taky unesl, stejně jako tebe."

Moc ho sice neznala. Ale aktuálně to byl jediný člověk, do kterého mohla vložit svou důvěru. Vlastně ani nepřemýšlela, když ho pevně objala kolem trupu a rozbrečela se mu do trička.

,,No tak, klid," přitiskl ji svou dlaň na temeno hlavy, ,,bude to v pořádku, určitě. Nemusíš se ničeho bát."

,,N-ne..." vzlykla, ,,Bože, ty nevíš, čeho všeho je schopný..."

Marcus se sám pro sebe ironicky uchechtl.

Myslím, že to vím až moc dobře...

Nahlas svou myšlenku však neřekl.

,,Viděla jsi ho?" zeptal se místo toho.

Zavrtěla hlavou. ,,Na obličeji měl masku, ale je to muž, určitě. A taky má zbraň. P220. Možná i nějaké další..."

,,Udělal ti něco?" se starostí v hlase ji od sebe něžně odtáhl a uchopil její kulatou tvář do svých dlaní. Jediným pohybem palců ji setřel slané slzy z líček.

Zalkla se. Došlo ji to téměř hned. Rozpoznala jeho plné rty a rozcuchané vlasy. To tomuhle chlapci pomohla od nepříjemné erekce. To jeho se dotýkala víc než kdy kohokoliv jiného.

,,N-ne, zatím ne..." polkla knedlík v krku, ,,a... a tobě?"

Zarazil se. Cítil, jak se mu do tváří dere červeň. Nechtěl ji to říct. Připadal by si pak hloupě. Poníženě a bezbraně. Nechtěl, aby ho tak viděla. Bože, vždyť tahle holka už se mu líbila snad půl roku, nemohl dopustit, aby si o něm myslela, že je bezbranná padavka.

,,Ne, taky nic..." zalhal.

Pochopila, že mu není příjemné o tom mluvit. Očividně ani nevěděl, že to vlastně byla ona. Ale byla moc stydlivá na to, aby mu to sama pověděla.

,,Nora, že?" přejel ji palcem po délce nosu. Když přikývla, usmál se. ,,Já jsem Marcus. Víš, vypadá to, že nějaký ten čas se budu muset obejít bez své kávy."

Čaukyyy 🤗
Jak se máte? Tak jsem se vám přece jen vrátila 🤩🙈
A jen se kouknu na wattpad a omg... Na této storce 450 přečtení a skoro 150 hlasů?!?! To jako fakt?!?! 😭
BOŽE můj, ani nevíte jak strašně moc jsem vám vděčná ❤️😍
Jinak... 😏
Jestli máte třeba zájem, na mém profilu se objevila nová storka 😁
Je to trošku jiné kafe, ale tak snad by se mohla libit 🙏
Budu strašně moc ráda, kdyby jste se podívali 😅💖
Miluju vás 😘♥️