HIS BATTLE SLAVE (Newtmas) [DOKONČENO]

15.

Matka nás s úsměvem nechala o samotě a ihned se přiřítil otec. "Tak aby bylo jasno, za tohle byste oba zasloužili takový trest, že byste si nesli následky až do smrti," říkal naštvaným šeptem, "ale jelikož se mi to teď nehodí, tak se Thomas trestu vyhne." Dovolil jsem si částečně vydechnout. Byla to moje vina a tak by bylo zlé, kdyby si to odskákal i Tom.

"A ty!" otočil se na mě otec, chytil mě pod krkem a donutil mě couvat, dokud jsem se neocitl na  dveřích ledničky, jež se pod náporem zamlela, "jak jsi to mohl udělat! Uplně jsi ho zničil!"

"Nic jsem mu neudělal!" kuňkl jsem a lapal po dechu.

"Naučil jsi ho myslet!" vyštěkl otec a vrazil mi facku tak silnou, že jsem ji zprvu vůbec necítil, ale po pár vteřinách se štiplavá bolest rozlila po celé půlce obličeje.

Tommy chytl mého otce za napřazenou ruku a otočil si ho prudce k sobě, "tohle už nikdy neu-"

Otec pevně sevřel svůj náramek a Thomas v křečích spadl na zem. "Něco si ujasníme, pánové. Ještě jednou zkusíte něco proti mé vůli a já vám slibuju, že zapomenu, že ty jsi můj jediný syn a ty," vydechl a pustil náramek, "talent na nejlepšího mladého bojovníka."

Držel jsem si ruku na tváři a s nenávistným pohledem sledoval otce, který si přidřepl k Thomasovi. "Zítra pojedeme k doktorovi, tak se na to vyspi. Bude tě prohlížet tam, kde ti to nebude příjemné," zasmál se a odkráčel si to pryč.

...

"Pojď," pokynul jsem Thomasovi, aby si se mnou vlezl do postele. Váhal, ale pak přišel a ležíc na kraji se nechal mnou přikrýt peřinou. Lehl jsem si blíž, zády k němu, nahmatal jeho ruku a dal si ji přes bok. Náhle jsem se cítil nádherně. Nehybná ruka se pohnula a přitáhla si mě na něj. Vydechl mi do vlasů a mě naskočila husí kůže. Zavíral jsem oči a už viděl sen, když v tom jsem ucítil na své bolavé tváři lehký polibek a zašeptání, "miluju tě." Probudilo mě to a s úsměvem jsem se na Toma otočil. "Já tebe už od začátku," ušklíbl jsem se a usnul.