HIS BATTLE SLAVE (Newtmas) [DOKONČENO]

3.

"Newte, pospěšte si!" křičel Joe po ránu z kuchyně tutéž písničku už několik let. Přetáhl jsem si peřinu přes hlavu. Dnes nevylezu a je mi jedno, jaké to bude mít následky. Využiji toho, že nejsou rodiče doma a znovu se proplížím na ono místo. "Newte, jdu si pro vás!" zahřměl. Ne, tentokrát to na mě nezabralo. Uslyšel jsem vrznout dveře.

"To si děláte srandu!" Peřina mi byla krutě sebrána. Pozvolna jsem otevřel oči a nechal jsem zamračený výraz, aby mi zdobil tvář. "Já tam nejdu, Joe," vytasil jsem se narovinu se svým plánem zůstat doma.

Joe se vrátil zavřít dveře a pak se posadil na okraj mé postele. Chtěl jsem zabručet, že má kalhoty sice krásně vyžehlené, ale tím bahnem, co mu ulpělo na nohavicích, se mi krásně utírá do peřiny.

"Byl jste tam?"

Přikývl jsem. "Proč, Joe? Co to má znamenat? Já... vůbec to nechápu."

"Newte, myslím, že nejsem ten pravý člověk, co by vám to měl vysvětlovat. Řekněme, že skrze ty, které jste tam viděl, vydělává vaše rodina slušné peníze. Znáte MMA? Tak tyto zápasy jsou ovšem nelegální. Nemluví se o tom, ale více méně každý o tom ví. Je to takové veřejné tajemství."

"Joe, chceš mi říct, že máme pod barákem několik vězněných zápasníků? To se o ně rodiny nebojí? Nikdo je nehledá?"

"Já jsem jenom řidič. Zase tolik toho nevím." Postavil se. "Za pět minut vás budu čekat v kuchyni. Do školy se chodit musí."

Povzdechl jsem si. Chtěl jsem být doma a přijít tomu všemu na kloub. Projít dveřmi a promluvit si s těmi lidmi. Zjistit jak se věci mají.

"Newte," použil Joe nesmlouvavý tón. "Zítra odjíždím za rodinou. Nerad bych o tuto možnost přišel, protože jsem vám dovolil zameškat vyučování."

Povzdechl jsem si. "No jo. Za chvíli jsem u auta."

Vstříc tyranii... Možná bych se mohl s jedním ze zápasníků domluvit, aby mi ve škole dělal bodyguarda. Jo, musím to zkusit.