HIS BATTLE SLAVE (Newtmas) [DOKONČENO]

6.

Jakmile Thomasovo tělo vstřebalo i poslední kousek elektrického šoku, odhodil mě od sebe, opřel se o stůl a vstal. Ani se neohlédl a zamířil ke dveřím. "Promiň," houkl jsem lítostivě. "Nevěděl jsem, co to udělá." On však dveře otevřel a vyšel ven.

"Stůj!" snažil jsem se znít přísně. Bál sem se sice, aby se neztratil, ale ještě víc jsem měl strach, že bych tu trčel celý týden sám, protože cestu domů bych našel jen těžko. "Prosím, stůj," brouknul jsem prosebně. "Nenechávej mě tu osamotě."

Thomas se naštěstí zastavil. "Vrať se zpátky ke mně," přikázal jsem mu mírným hlasem. Otočil se a vzdorovitým krokem ke mně došel.  Stál tak blízko, že jsem cítil jeho osobitou vůni. Málem se mi podlomila kolena.  "Zavedeme si jedno pravidlo. Budu se k tobě chovat, jako ke člověku a ty," zapíchl jsem mu prst do tvrdé hrudi, "mi to přestaneš ztěžovat."

Thomas lehce přikývl.

Šel jsem nám udělat chleba ve vajíčku, a protože Thomas stál pořád tam, kde odsouhlasil naši domluvu, tak jsem ho usadil na pohovku. "Jídlo!" zavolal jsem po několika minutách a se dvěma talíři si sedl vedle něj. Podal jsem mu jeho talíř a dali jsme se do jídla, které jsem přerušoval poučkami o tom, jak má používat příbor.

Jakmile jsem ho opravoval už po sedmé, hlasitě zafuněl, odhodil příbor a na chleba zaútočil oběma rukama. Než jsem se nadál, Thomas měl všechno v sobě, spokojený výraz a obličej od kečupu. Nahlas jsem se rozesmál, vytáhl jsem kapesník a opatrně jsem k němu vztáhl ruku. "Jen ti to utřu," upozornil jsem ho a následně jsem dostál svým slovům.

Zdálo se mi, jakoby ztuhl. V duchu jsem se usmál. Najednou se jeho hlava začala nebezpečně přibližovat. Úsměv mi zmizel a srdce se mi neskutečně rozbušilo. Nemohl jsem se pohnout. Už jsem své rty cítil na těch jeho, a tak jsem zavřel oči. Chvilku jsem nic necítil a tak mé vzrušení rostlo. Na koutku rtů jsem ucítil jeho jazyk. Rychle jsem otevřel oči a chtěl ho odstrčit, ale ten člověk využil svoji sílu a povalil mě na záda. S úsměvem mi olizoval oblast rtů a vypadal nadmíru spokojeně. To stejné se ale nedalo říct o mně. Olizovala mě představa mých mokrých snů a já sakra ani nevěděl, jak bych se měl cítit!

Rukou jsem vyhledal jeho tříslo a začal jej lechtat. K mé smůle Tommy nebyl lechtivej. "Tome, dost, prosím," zakňučel jsem. Thomas okamžitě přestal. Dohoda funguje? Super!

Otřel jsem si obličej, "táááák je hodnej," rozdrbal jsem mu vlasy. Thomas se okamžitě zamračil. Nejspíš protože tolik fyzického kontaktu vyjma zápasy ještě nezažil. Ukázal na mě.

"Co?"

Ukázal na sebe, "Tho-ma-ssss."

"Chceš vědět, jak se jmenuju? Jsem Noah Emery Winston Timothy."

Thomas otevřel pusu, jakoby to chtěl zopakovat.

"Můžeš mi říkat Newt," zazubil jsem se.

"Ň-Ňůůůt," vyslovil trochu jako retard, který z pusy vyluzuje houkání vláčku. Ale co už, já jsem na něj byl hrdej.