HIS BATTLE SLAVE (Newtmas) [DOKONČENO]

30.

Ve snaze zachránit se, jsem po nich pistol hodil. K mé smůle prolétla mezi nimi a dopadla vedle DL, který se pomalu s mým nožíkem v zubech plazil za nimi.

Uviděl jsem záblesk naděje.

"Nepokoušej se utéct, jenom by sis to dělal horší," zasmáli se oba.

Couval jsem, dokud jsem se neocitl zády na kmenu. "Vždycky, když se rozběhnu, tak to dopadne katastrofálně," snažil jsem se získat čas.

Přišli úplně blízko. Ten vpravo si vzal moji dlaň a přejížděl po ní nožem tak, aby se mi nic nestalo. Ovšem vědomí, že jej může kdykoliv napřímit a říznout mě, mě dovádělo k šílenství.

Druhý mi svým nožem odhrnul ofinu, "je fakt hezkej. Uctíme šéfovu památku tím, že uděláme to, co měl v plánu on?"

"Rozhodně," řekl první a přišlo to, čeho jsem se bál. Přejel mi ostřím přes celou dlaň a já ihned ucítil bolest jak nikdy před tím. Chytl jsem si ruku, že které začala nejprve pozvolna a poté rychleji vytékat krev.

Plakal jsem, křičel jsem a nevšímal si ničeho jiného. Děsivý smích se rozléhal lesem.

Hrubě mi stáhli kalhoty i se spodním prádlem, odtrhli mě od stromu a shodili na zem obličejem do hlíny a zadkem k obloze.

"Užijeme si brácho," placli si a pak se ozval zvuk kovových pásků. Stále si držíc ruku jsem se rozklepal.

"P-prosím~" pípl jsem. "To sis měl rozmyslet před tím, než jsi ze sebe udělal hrdinu se zbraní."

Ucítil jsem, jak se mi o dírku otírají oba dva svými... ewh. Přivřel jsem oči a modlil se, aby dovnitř nešli oba zároveň.

Jeden do mě bez varování přirazil, až jsem s heknutím ztratil vědomí.

...

Celý bolavý jsem se rozkoukával kolem sebe. Byla noc a za mnou určitě musel plápolat oheň, soudě podle zvuku praskajícího dřeva a tlumeného světla kolem.

"DL?" vydal jsem ze sebe potichu, protože si nevzpomínám, jestli jeho plán vyšel.

Před mým obličejem stanuly dvě bosé špinavé nohy. Ze srdce mi spadl obrovský kámen.

"Děkuju," broukl jsem, "děkuju moc."

Dřepl si přede mě. Z dlaně mu cosi odkapávalo. Na sílu mi otevřel pusu a vecpal mi tam... dlouho jsem to nemusel převalovat na jazyku, protože borůvky pozná každej.

"Ještě prosím," vzhledl jsem k němu od země.

Poslechl a já znovu poděkoval. Sáhl jsem si po dlani, která nepříjemně tepala bolestí. Byla zavázaná. Podíval jsem se znovu na DL a ten jen přikývl a odešel k ohni.