HIS BATTLE SLAVE (Newtmas) [DOKONČENO]

29.

Z křoví vylezlo pět mužů oděných do zelených odstínů barev. Čtyři z nich měli v rukách vojenské nože a pátý, který se ujal slova, dlouhou pušku.

"Teda povím vám, stopovat vás není vůbec sranda. Vyrazili jsme před dvěma hodinami a už vás máme," hraně si povzdechl.

Zahuhlal jsem, co nejhlasitěji to šlo, aby mi pomohli. Každým polknutím mi to listí zalézalo víc a víc do krku.

"Ah, ano. Odvažte někdo pana Wentwortha."

V duchu jsem se zaradoval a radoval bych se i nadále, kdyby mi to nepřekazil můj únosce, který se okamžitě vrhnul po obou mužích, kteří se rozhodli mi pomoct.

Zavřel jsem oči a otevřel je, když už byli oba mrtví.

"Hmm," promnul si teatrálně bradu ten, co s námi mluvil, "vidím, že se mu domů moc nechce," kývnul na DL, který měl své holé ruce od krve. "Víte, k oběma z vás mám jistý... vztah. Nebo, jak to říct líp... Nemám vás rád a můžete si za to sami," usmál se sladce. "A protože máme příplatky za čas strávený vaším hledáním, což pro pana Olivera nebude zase nějak velká finanční zátěž, nevidím důvod, proč bychom to nemohli vyřídit rovnou."

Začal jsem mít nepříjemný pocit nebezpečí. DL se napřímil a postavil se mezi mě a zbylé tři.

Borec v klidu, bez zamíření vystřelil po DL a ten, ačkoliv to schytal do břicha, se složil k zemi.

"Ne!" vykřikl jsem i přes zacpanou pusu a ne proto, že mě teď nemá kdo chránit, ale protože mi ho bylo upřímně líto.

"Klid, princezno. Jen se nemůže hýbat, to je celé," odvazoval mě ten, co ho střelil.

Konečně došlo i na mou pusu, že které jsem listí velerád vyplival, "co s náma chcete dělat?!"

Borec ke mně přistoupil tak těsně, že jsem viděl, jeho světlé strniště. Rukou mě objal, sjel níž a bez ohledu na mé kroucení mi chtivě zmáčkl zadek.

"Nikdy jsem neměl kurvičku, co by byla bohatší, než já," druhou rukou si promnul rozkrok, "vyšukám z tebe duši. Ať i společenská smetánka pozná pravej život," zasmál se a narazil svými rty na mé, což evidentně považoval za polibek. Rukama bloudil po mém těle - tedy pouze po bradavkách a penisu, jakoby mě to mělo navnadit.

Mé vzlyky a jeho nechutné poznámky mířené šeptem k mému uchu pročíslo mohutné vrčení.

Odlepil se ode mě a já konečně nabral vzduch do plic.

"Chlapci, copak tam tak stojíte? Vy nevíte, kvůli komu jsme projeli sázku? Kdyby tenhle dement v zápase nezabil Donnovana, mohli jsme mít milión!" vykřikl a uklidnil se. "Opíchejte tu obludu společně, to mu sníží hrdost!"

Ne, ne, ne! Musím něco udělat!

Ti dva se s radostí dali do díla a taktéž i já. Otočil jsem se zadkem k tomu svému borci a začal ho vystrkovat a otírat se o jeho poklad. "Budu vaše nejluxusnější děvka, pane~" pokoušel jsem se napodobit jedno porno, co jsem jednou viděl a nejraději bych na něj zase hezky zapomněl.

"Copak pro vás mohu udělat?" dlaní jsem mu vjel pod kalhoty a hrál si s jeho tvrdnoucím klacíkem.

Bylo mi že mě špatně, ale bylo by hůř, kdybych se nechal znásilnit, protože jsem neměl odvahu cokoliv udělat.

"Na čtyři, my princess." Jeho angličtina mi trhala uši. Poslechl jsem a ve chvíli, kdy to zezadu naprázdno zkoušel, jsem opatrně vytáhl zbraň z jeho opasku a odjistil ji.

Namířil jsem na něj a rychle se postavil.

"Tohle neuděláš," zasmál se a pokusil se vstát. Jako správná hysterka jsem na nic nečekal a zmáčknul spoušť. Trefil jsem stehno, a tak jsem vystřelil ještě několikrát, dokud neležel mrtvý.

Okamžitě jsem namířil na ty dva, kteří již byli na cestě za mnou.

"Varuju vás!" vykřikl jsem, ale je to nezastavilo. Zmáčkl jsem, ale zbraň nevystřelila.

"Sakra!"