HIS BATTLE SLAVE (Newtmas) [DOKONČENO]

22.

V noci jsem se potají dostal k Oliverovým třem celám, které se nacházely za domem. V první chrápalo cosi ohromného, druhá nesla jméno Gally a nyní už byla pochopitelně bez svého majitele a o mříže té poslední se opíral zády Tommy.

Srdce mi poskočilo a já nesměle položil dlaň na Tomova záda. "Tommy?" zašeptal jsem ustaraně. "Tommy, co se děje?"

Thomas se začal pomalu otáčet.

"Jestli je tu něco, co tě trápí... jsem tu a rád si to poslechnu."

Tom se pousmál a já mu úsměv oplatil. Nevím proč, ale náhle mě opustilo veškeré ranní rozhořčení. "Dej mi pusu~" pobídnu jej.

Potřebuju opět cítit ten pocit bezpečí, který mi nebyl dopřán několik dní.

Byl jsem hrubě přitáhnut a uvězněn v delším polibku. Zavřel jsem oči a užíval si tohoto okamžiku. Natáhl jsem ruku a prsty zabořil do jeho vlasů zezadu hlavy. Jen tak pro jistotu. Aby se mi neodtáhl dřív, než bych chtěl já sám.

Nehtíky jsem jej začal škrabkat na šíji, Tommyho rty se stáhly v úsměv a zhluboka se nadechl. Vzal jsem to jako výhru a na jeho usmívající rty jsem položil ještě jeden malý polibek, aby si uvědomil, že to on nevydržel a přerušil polibky.

"Tak?" brouknul jsem s nadějí, že se mi svěří.

"Hm hm," zakroutil hlavou v nesouhlas, "nechám si to pro sebe, Newtie~... bude to tak lepší."

"Ale Tommy."

"Nechci se hádat a nechci, abys byl smutný," pohladil mě po tváři. Ranilo mě to, ale navzdory všemu jsem si zívnul.

"Jsi ospalý?" uchechtl se a věnoval mi pohled plný lásky. "Běž, já za chvíli taky půjdu," dodal.

Posadil jsem se do trávy a prostrčil ruku skrz mříže. Thommy pochopil a napodobil mě. Naše ruce se pevně, láskyplně chytly a prsty se nerozpojitelně propletly. Usnuli jsme... společně... jakoby Tommy nic netajil.

...

"NEWTÍKU?"

Vyděšeně jsem sebou cukl. "Ses nějak lekl! Špatný svědomí?" rýpnul do mě Oliver prstem a já jen před ním trupem uhýbal. "Jestli ti nevyhovuje spát v domě, stačilo říct," rozesmál se a svoji pozornost obrátil na Thomase.

"Hej ty! Budeš dvojnásobnej táta!"

Hrko ve mně. Dvojčata...? Takže už je to realita...?

Smutně jsem se na Toma podíval. Usmíval se. Byl... šťastný.

"Jo a dneska máš zápas. Tak se mějte, princezny!" nasedl na kolo a odjel za roh.