Secret Love

29✔

Theo

Theo:  Pojď před barák

Odeslal jsem ji a jen se proměnil zpět. Nemohli by mě takhle vidět. Za chvíli se otevřeli dveře a v nich Allison. ,,Tady.." Řekl jsem a ona se na mě podívala. Doběhla ke mně a jen se na mě podívala. ,,Co se děje?"  Řekla, ale já ji objal. Stiskl jsem ji a jen ji hlavu dal do výlomu ramene. ,,Děje se něco Theo?"  Stisk mi opětovala. ,,Děje,"  Řekl jsem. Odtáhli jsme se. Oba dva jsme si vzájemně koukali do očí. ,,Řekni mi co se stalo..." Stiskla mou ruku. ,,Věděl jsem, že to nebude jen kamarádství,"  Zavrčel jsem a trochu mě začali štípat oči. ,,O kom mluvíš?" Bylo chvíli ticho. ,,Liam?"  Kývl jsem. ,,Co udělal?"  Vyptávala se dál. ,,Nevěděl jsem, že má holku. Proč mi to nikdo neřekl?"  Zeptal jsem se. ,,Nemá holku?"  Zamračila se. ,,Má.. Ode dnes tedy..."  Zase bylo chvíli ticho. ,,Není to možné,"  ,,Je... Viděl jsem to na vlastní oči," Vyhrkl jsem. Nechtěl jsem tomu věřit.  ,,Jak vypadala?" Hladila mě po vlasech.  ,,Hnědé vlasy, trochu... Oplácanější ve tvářích,"   Zamračila se ještě více. ,,Připomíná mi to Hayden, jenže to není možné. Hayden nesnáší,"  Povzdechl jsem si. ,,Nedělej si z toho nic. Zjistím to," Usmála se. Hlavu jsem natočil do strany. ,,Zamiloval jsi se do něj?"  Zeptala se mě a já se na ní podíval. Očima jsem se podíval hluboko do jejích a nevěděl zda odpovědět. Nemohu ji lhát, když ona je tu pro mě. ,,Asi ano. Nevím,"  

Liam

,,Řekni mi co se stalo," Zavrčel jsem na Scotta do hovoru. ,,Nic,"   ,,Lžeš!" Křikl jsem. ,,Nemám teď čas,"  Odbyl mě a típl to. Jasně! Scotte jsi kripl? Zrovna když to potřebuji vědět!  Třískl jsem rukou do gauče. Nemám na Thea číslo, takže mu nemohu napsat ani zavolat. Takže jsem tu sám...  Došel jsem se osprchovat a vzít si pomeranč. Zalezl jsem do postele a doufal, že se mi o ničem nebude zdát. 

Probudil jsem se a setřel si své slzy. Zase noční můra. Sedl jsem si a rozsvítil. Rukou jsem si projel po obličeji a unaveně zasténal. Co je vůbec za den?  V podstatě už sobota... Vydechl jsem a spadl hlavou zpět do postele. Teď jen usnout... 

Theo 

Zaslechl jsem klapání na okno. Zavrčel jsem a podíval se. Zase tyhle. Stáhl jsem okénko. ,,Pane, zde nemůžete parkovat dlouhlo,"   Řekl a já se jen zamračil. ,,Fajn odjedu,"   Kývl a odešel. Nastartoval jsem a jel pryč. Tohle mě baví. Fakt že ano. Zastavil jsem někde jinde na parkovišti a podíval se na čas. Půl šesté ráno. Chytil jsem se za bolavé rameno a všiml si svých rozmlácených kloubů. Začal mi zvonit můj mobil a já se podíval kdo volá. Scott. ,,No?"  Zvedl jsem mu to. ,,Kde jsi?"  Nechápal jsem, proč to chce vědět. ,,V autě," Vydechl jsem.  ,,Je tam Liam?"  Zamračil jsem se. ,,Ne?" Vyštěkl jsem.  ,,Co je s ním?"  Byl ticho a já poznal nervozitu. ,,Není doma,"   Zavrčel jsem. ,,Kde je?"   ,,Nevím,"  Típl jsem mu to a mobil hodil na sedačku vedle sebe. Deku jsem hodil na zadní sedadla a rozjel se pryč, s úmyslem ho hledat. Zlomil mi srdce, nejraději bych ho zbil do krve jak mi ublížil, ale vím že bych to nikdy neudělal.

Podíval jsem se před sebe a zasvítil dálkovými světly. Vystoupil jsem a běžel k němu. ,,Co tu proboha děláš?" Zavrčel jsem na něj. Má na sobě jen tepláky a je celý zmatený. ,,Nevím," Podíval se na mě a já jen sklopil zrak. Chytil jsem ho okolo pasu a zavedl do auta. Mobil jsem dal do kapsy a jen zatopil v autě. Nechci aby mi z něj zbyl jen kus ledu. ,,Co jsi dělal?" Ale moc nevypadal že tomu rozumí. Zavrčel jsem a jen napsal Scottovi. 

Theo: Svolej si lidi do toho vašeho klubu. Mám ho 

Scott: Jasně? 

Theo: Nevím co s ním je

,,Takže?"  Podíval jsem se na Liama který seděl na gauči a Allison ho objímala. ,,Je to zmatení ze snů. Takový věci má jen vlkodlak a to je Liam. Myslím že se tam psalo, že jsou někdy tak zmatení že ani neví co dělají. Má štěstí že jsi ho našel. Bude teď trochu zamlký, ale jakmile bude spát v klidu bez noční můry, mělo by zmatení přestat," Řekla Lydie. ,,Kdy spí klidně?"  Zeptal se Stiles a rozhlížel se po všech. Podíval jsem se na Allison. Když spí se mnou... 

,,Bylo by lepší, kdyby u něj byl Theo," Řekla Allison. Malia se na ní podívala a nechápala. ,,Myslím si, že on to zvládne lépe,"  podrbal jsem se na krku a nechápal co Allison dělá. 

Rozloučil jsem se s nimi a viděl, jak na mě Allison mrkla. Potvora jedna... Vzal jsem Liama okolo ramen a šel s ním k mému autu. 

Dojeli jsme k němu domů a já ho posadil na gauč. Absolutně jsem nevěděl, co mám dělat. Určitě má hlad. Plácl jsem se do čela. Jsem debil? Mohl jsem tam zajet... Vzal jsem si mobil.

Theo:  Jak se vaří?

Poslal jsem Allison a doufal že mi poradí

Alison: Ty jdeš vařit? .-.

Theo: Určitě má hlad a já už ho do města tahat nemůžu. A taky ho tady nemůžu nechat samotného... Fuck.

Allison:  Jsem tam za dvacet minut  ,-,

Theo: Ty přijdeš?

Alisson: Nenechám aby jsi podpálil barák  .-. :d

Neodepsal jsem. Ušklíbl jsem se a sedl si na gauč. Možný je tak jediné, že bych to vše spálil. 

Allison: Otevři

Přečetl jsem si zprávu a šel otevřít. ,,Díky že jsi tu... Asi bych to tu fakt podpálil, kdybych měl vařit," Zavřel jsem za ní dveře 

Allison uvařila polévku a já ji poděkoval. ,,Ty nebudeš?" Podívala se na mě. ,,Nejspíše ne. Nemám hlad,"   Jen kývla. ,,Jsi v pohodě?"  Podívala se na mě. Nevěděl jsem, co odpovím. Sám jsem teď hodně zmatený a vůbec nevím co se děje. Opravdu bych se do Liama zamiloval? Mohl bych si mezi holkama vybírat... Ale nikdy to není ono. Už nevím, jak dál...

Allison uložila Liama do postele a zůstala ještě se mnou v obýváku. ,,Můžeš mi říct cokoli. Vím že to máš těžké..."  Řekla. Ani neví jak... Kolik vydírání, lží a dokonce mrtvými jsem se musel prorvat. Chtěl jsem mou sestru zachránit... Jenže to ona mě zabila. Musel jsem před nimi utíkat a bál se o vlastní život...   ,,Je toho hodně. Ošklivá minulost, ale i přítomnost. Nevím.. Jak dál,"  Povzdychl jsem si. Vzala mou ruku a jen se usmála. ,,Potkal jsi ty pravé lidi, Theo. Přes vše zlé, přes dobré, všichni jsme tu rodina. Myslím si, že do ní budeš patřit i ty,"  Podíval jsem se ji do očí. Vážně by to bylo realitou? Jenže vzal jsem jim Liama... Nevím, zda mi to odpustí. Nahrnuli se mi slzy do očí. ,,Vzal jsem jim Liama..."   Stiskla mou ruku. ,,Nikoho si nevzal, Theo. Jsem ráda že ho chráníš ty. Myslím si že jsi toho schopný. Nevím proč, ale hodně by mě mrzelo, kdyby jsi třeba odešel. Určitě by bez tebe trpěl,"  Nemohl jsem uvěřit tomu, co říká. Vážně by trpěl?   ,,Přes hory, přes řeky,"  

You know it, whom  love whom. 

Přes hory, přes řeky.