Jasně... život. Řekneš si, že propluješ jako rychlá rybka, ale život ti přeci jen hází klacky pod nohy.
Můžeš křičet z plných plic, můžeš plakat do ramene, můžeš se cítit sebevíce bezmocen, ale nikdy to sám neutáhneš.
"Život" Dvou kluků, kteří čel...
,,Nemohl sis vybrat jinou cestu, jak o mně mluvit?" Ušklíbl jsem se, když jsem zastavil autem vedle Derekovo auta. Okénko jsem nechal schválně stáhlé do půlky. Podíval se na mne nechápavě. Otevřel jsem dveře a vystoupil. Zabouchl jsem za sebou dveře. ,,Co tím myslíš?" Nechal toho, co dělal doposud. ,,Neříkej, že si nevzpomínáš..." Podíval jsem se do auta, které mělo zadní okna zatmavené. Pohled jsem zase věnoval Derekovi. ,,Pokud vím, tak jsem s tebou nijak nemluvil," Prohlížel si mě a já cítil z jeho hlasu podrážděnost. ,,Myslíš, že já jsem naladěn na tvé náladičky?" Přestal jsem mluvit a cítil pohled z auta, který moc dobře poslouchal náš rozhovor. ,,Budeš se o mně vyjadřovat, za mými zády?" Usmál jsem se. ,,Nebudu...?" Nechápal. Změnil jsem ze sekundy na sekundu mimiku tváře na velmi naštvanou. Šmátl jsem po klice auta a vytáhl z ní Malii. Zabouchl jsem za ní a strčil ji na dveře auta. ,,Tak řekni co o mně říkal," Zavrčel jsem. ,,Já nevím..." Ututlávala to. ,,Řekni to," Zavrčel jsem na ni. ,,Já nevím ale co..." Zavrčela. Necítil jsem z ní nervozitu. Nic jsem z ní necítil. ,,Co jsi udělala..." Zavrčel jsem. Podíval jsem se hned na Dereka. Chytl jsem ji za krk a třískl s ní o auto. ,,Zabiju tě, jestli mi neřekneš, co jsi udělala," Tlačil jsem ji na auto. Usmála se. Naštvaně jsem se otočil. Neskutečně zuřím zlostí. Otočil jsem se na ni a vrazil ji pěstí. Derek mě od ní odstrčil a zvedl ji. ,,To nic," Řekla mu a on se na mě podíval. Nevěděl jsem co mám dělat. Rychle jsem nastoupil do auta a jel pryč.
Scott: Theo?
Zobrazil jsem si to. Nohy mám položené na sedačce pro spolujezdce. U toho mi hrají různé písničky.
Theo: No?
Nechtěl jsem se teď s nikým bavit. Rozhodně ne dnes.
Scott: Mohl by jsi přijít?
Nijak jsem to nechápal. Většinou jsem přicházel jen když jsem napsal, že přijdu.
Theo: Proč ?
Scott: Liamovi se něco stalo
Nervózně jsem se zavrtěl.
Theo: A proč mi to sakra nenapíšeš už teď? Proč mi o tom tak zdlouhavě píšeš?!
Scott: Rychle...
Nijak jsem nad tím nepřemýšlel a opravdu jsem tak jednal. Srovnal jsem si sedačky a nastartoval.
Allison short POV:
,,Zabije tě..." Povzdychla jsem si, když jsem Scottovi oznamovala můj názor. ,,Můžeš do toho přestat kecat?" Nepříjemně se po mně ošil. Naštvaně jsem se zvedla. ,,Co kdyby jsi byl tak laskav a začal se chovat normálně?!" Zasyčela jsem na něj, i když mě to více trápí než štve. ,,Děláš to ty, nebo já?" Jedovatě mi odpověděl. Zamračila jsem se a natáhla mu facku. Všichni okolo ztichly a já jsem jen naštvaně odcházela. ,,Počkej..." Zavolal na mě, ale já ani nereagovala.
Sedla jsem si na nějakou římsu a jen si povzdychla. Nikdy bych tohle nikomu neudělala. Trápí mě to více, než by mělo. Možná je to tím, že je to zrovna Theo. Dost mi přirostl k srdci. Ne láskou, ale tím, že mi dává bratra. Toho sourozence, který se tak opravdu chová.
Zaslechla jsem ruch uvnitř. Rychle jsem se zvedla a běžela dovnitř. Vtrhla jsem do dveří a jen viděla, jak Theo je otočen ke dveří zády. Všimla jsem si zapíchlé šipky u jeho krku. ,,Scotte!" Zakřičela jsem zlostí na něj a celá naštvaná se skoro klepala.
Theo
Otočil jsem se na Lydii. ,,Jak jsi mi to mohla udělat," Zavrčel jsem. ,,Ale vidím, že to bylo účinné..." Zavrčel jsem a dal ji facku.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Začal jsem couvat a jen cítil štiplavou bolest na krku. Má hlava se mi zamotala a já začal hmatat po bolesti. Zacítil jsem něco zapíchlého v krku a jen pomalu k sobě stiskával víčka.
Allison
Doběhla jsem k Lydii a zvedla ji. ,,Jsi v pořádku?" Zeptala jsem se. Měla celou tvář červenou. ,,Jsem..." Vydechla vyděšeně. ,,Možná jsme to mohli udělat jinak..." Naštvaně jsem řekla a podívala se na Scotta. Je mi jasný, že se mi zase bude omlouvat. ,,Teď ho umístíme tam kde má být. Nechápu, jak se mohl nechat Derek zastavit, když měl udělat to co měl..." Zavrčel Scott a někam odešel. ,,Možná jsem mu to říkat neměla," Podívala se mi do očí Lydia, které to bylo očividně líto. ,,On to tak nemyslel... Dělá unáhlené věci, když je naštvaný..." Dala jsem ji ruku na rameno. Vidím, že ji to dost vzalo. Jenže... Co ji na to mám říct? On na to měl plné právo. Udělaly to za jeho zády a on jim tak moc věří... Vlastně, měla jsem mu to napsat... Je tohle vše zbytečné. Jsou to nenasytní lidé, stejně jako ostatní. Chtějí vědět vždy více.
Dívala jsem se na to vše. Nevěřila jsem tomu. Jak oba dva leželi u sebe, uspaný a bezmocný. ,,Nebuď na mě naštvaná," Zašeptal Scott a dal mi ruku okolo pasu. Neodpověděla jsem a dál sledovala, co dělají. ,,Je to pro nás to nejlepší..." Naštvaně jsem vymýšlela odpověď. ,,Pro nás je to nejlepší? Pro mě tedy není nejlepší vidět dva tvory, jak trpí a nemohou nic dělat. Ještě k tomu, když vám věří..." Povzdychl si. ,,Chci to pro nás všechny. Oni nás neopustí za věc, která je potřebná i pro ně," Pořád jsem nechápala, o čem mele. ,,Tobě to přijde vážně v pořádku? Aby trpěli?" Naštvaně mě otočil k sobě a díval se mi do očí. ,,Jenže ty moc dobře víš, že Theo není obyčejný. Ty moc dobře víš, co on cítí a jak to má. Jsi tu jediná, co o něm ví něco více. Tak se netvař, že je to chudák..." Zavrčel. ,,Nemůžu uvěřit, že jsi tak bezohledný. I kdyby byl bez citů, pořád je to někdo, kdo žije a dýchá. Evidentě, kdyby ti to pořád nedocházelo, žije pro Liama, kterého vy tady mučíte," Zasyčela jsem na něj. Vzal mě okolo pasu a přitáhl si mě. Objal mě a my tam jen tak stály. ,,Uvidíš, že i zlo je k něčemu dobré..." Opět mi zašeptal do ucha a já se více uklidnila.
Theo
Otevřel jsem své bolavé oči, jelikož jsem cítil neskutečnou bolest za krkem. ,,Theo?" Ozvalo se a já se podíval instinktivně tím stejným směrem. ,,Liame," Vydechl jsem a chtěl za ním jít. Ozvalo se řinčení plotu a já se nemohl vůbec hýbat. Díval jsem se stále na něj. ,,Jsem konečně rád že tě vidím..." Řekl a mně se málem podlomily kolena. Znělo to tak hezky... ,,Neboj se," Polkl jsem a jen se porozhlédl. Nejen že jsem byl celý prolitý jako mech, ale také mě skoro vše bolelo.
,,Tak máš na výběr..." Zaslechl jsem a jen se za hlasem otočil. Vůbec jsem takový hlas neznal. Sledoval jsem ho a jen vyčkával. ,,Konkrétní přání na výběru otázek?" Pousmál se a jen si natáhl černé gumové rukavice. Pořád jsem mlčel a podíval se na Liama. Celý vyděšený stál na místě, připoután stejnětak za ruce. ,,Jak dlouho, mě znáš?" Zeptal se. Absolutně jsem to nechápal. ,,Umíš vůbec mluvit?" Uchechtl se. ,,Neznám tě..." Zasyčel jsem...
Helouu. New part 🖤🖤🐺 Ale nebojte... Brzy bude další :3.
