Secret Love

56✔

,,Špatně..."  Usmál se. Vytáhl z kapsy žlutý tlačítko. ,,Vidíš co je to?" Zase se mě ptal. Nevěděl jsem, zda odpovědět. ,,Tak vidíš?"   ,,Vidím..."  Naštvaně jsem odpovídal. ,,Za každou chybu ti dám ránu,"   Podíval se na tlačítko a odmlčel se. ,,Jenže když budu fakt jako naštvaný..." Přišel ke mně blíže. ,,Budu ho stupňovat... A přidávat,"  Stále se usmíval. ,,Špička slasti přijde nakonec..."  Ušklíbl se škodolibě a odstoupil dál. 

,,Zajímalo by mě..."  Zase mlčel a já ho sledoval. ,,Máš mě rád?"  Zeptal se na tak blbou otázku. ,,Samozřejmě, že ne,"  Zavrčel jsem na něj. ,,Špatně,"  Usmál se a já dostal šok. Stiskl jsem vždy zuby pevně k sobě a doufal, že z toho budu co nejdříve ven. Liam tam tiše stál a já jen cítil jeho vyděšení. ,,Tak znovu... Máš mě rád?"  Zeptal se více hlasitěji. ,,Ne, nemám,"  Zavrčel jsem znovu a dostal větší ránu. Přistoupil blíže. ,,Tak ti dám poslední šanci si to opravit..."  Nenávistně jsem ho sledoval. ,,Máš mě rád?"  Zeptal se a já se jen pousmál. ,,Nesnáším... Tě..."  Pošeptal jsem mu provokativně. Zamračil se a nastavil to na nejvíce. Začal mi dávat šoky a já jen bolestí křičel. 

,,Víš mé jméno?" Zeptal se. ,,Ne... Nevím,"  Řekl jsem. ,,Konečně něco, co máš dobře,"  Popošel. ,,Baví tě to?"   Zeptal se Liama a ten se díval na mě. ,,Mluvím s tebou. Ne on na tebe, tak se na mě laskavě dívej,"  Zavrčel na Liama. Zavrčel jsem. ,,Ale... Nepovídejme,"  Odmlčel se a otočil se. ,,Že se to někomu nelíbí!"  Zakřičel a smál se. ,,Takže to on je tvá slabina?"  Uchechtl se. ,,Jsem správně, co?"  Usmál se a šel blíže ke mně. ,,Říkali, že to nebude těžké najít..." Usmál se. Vytáhl jiné tlačítko. ,,Theo?"  Zavolal na mě nervózně Liam. ,,Drž hubu holčičko!"  Zakřičel na Liama. Zavrčel jsem. ,,Zavři hubu ty, ty dědku hnusnej,"  Zakřičel. ,,Tak tohle se mě dotklo, mladíku..."  Přidával na síle a zmáčkl ho. Liam začal křičet bolestí a já nevěděl co mám dělat. ,,Přestaň ty ubožáku!"  Zařval jsem, ale nic. ,,Jsi ubohý, že neumíš nic jiného?"   Pořád jsem mluvil. ,,Jsi slaboch, protože víš, že kdyby jsi tohle dělal mně, tak jsi mrtvý?!"  Zakřičel jsem z plných plic a on přestal. Nemile se na mě podíval. ,,Utýrám tě tu klidně k smrti, ty chcípáku,"  Procenil mezi zuby. 

Křičel jsem ohromnou bolestí, ale tohle bylo to, co jsem chtěl. Zařval jsem a trhl s rukami. 

Zacouval a já se snažil posbírat síly. 

Zavrčel jsem. ,,Pomoc!"  Začal křičet. Věděl jsem, že to na něj ušili. Zařval jsem a vytáhl jsem drápy. Rozešel jsem se k němu a on jen couval. Zakopl a plazil se po zemi. ,,Ne prosím!"  Křičel. ,,Já to měl jako práci! To oni si mě najali!"  Zakřičel a já zaslepen zlostí šel po touze ho zabít. 

Zasekl jsem se drápy do jeho krku a čekal, kdy přestane dýchat. Nechal jsem ho tam ležet a šel za Liamem. ,,Jsi v pořádku?"   Začal jsem se snažit, to dát vše pryč. ,,To se mám ptát já tebe..." Celý vyděšený se klepal. ,,Jak už to bývá, vidím že toho vydržím více," Uchechtl jsem se. Odtrhl jsem mu ty drátky. Chytl jsem ho, když padal na zem. ,,Můžeš chodit?"  Starostlivě jsem se ho zeptal. Jediný kdo tu vypadá na doraz, jsem nejspíše asi já...

Strhl jsem se na gauč i s ním. Opřel jsem se a vzal si ho k sobě. Jen jsem ho objímal a se zavřenýma očima poslouchal jeho tep. 

Allison

Myslela jsem si, že se rozpláču. I přes to, co všechno kdy komu řekl  a co prožil, dělá něco takového. Jsem si teď na tisíce procent jistá, že on je do něj zamilovaný. I kdyby si to neuvědomoval, já to vidím. Moc dobře to vidím. Jak se ho snaží chránit před vším zlým a zlo nechá, aby útočilo jen na něj. Je mi až špatně z toho, jak to nikdo nevidí. Jak nikdo nevidí tu jeho obětavost a zranitelnost. Nechal by se zabít jen proto, aby se nestalo něco druhému. 

On zabíjí pro lásku...

Theo

Nevěděl jsem, co mám dělat. Mé ruce vypověděli službu. Nejspíše to bude příčinou toho, co se odehrálo. ,,Chtěl bych se podívat domů,"   Řekl Liam, když očividně přemýšlel. Usmál jsem se. ,,Budeš muset říct někomu jinému,"   Řekl jsem a sledoval ho. Nechápal jak to myslím, proto neodpovídá. ,,Přes ty šoky vůbec  necítím ruce. Takže řídit volant bych musel asi nohami,"  Snažil jsem se o vtip. ,,Neblbni,"  zasmál se. ,,Tak se tam podíváš se mnou..."  Řekl a zvedl se. Teď jsem zase nechápal Já.

Liam

Konečně můžu říct, že se těším do školy. I přes to, že bych asi neměl, prostě chci. To, že konečně uvidím Masona... 

,,Vážně tady sedím jako malé mimino?"  Zavrčel Theo, jelikož se mu to nelíbilo. Otočil jsem se na něj a mírně se usmál. Otočil jsem se zpět. ,,Nejsi rád, že jedeš se mnou?"  Zeptal jsem se a dělal uraženého.  Je mi úplně jasné, že to vycítil

Theo

,,Ne...To jsem neřekl,"  Zasekl jsem se, ale hned zase mluvil. ,,Jsem rád..."  Otočil jsem oči v sloup a jen se koukal z okénka.

Liam

,,Ty jsi nikdy u mě nebyl?"  Podíval jsem se na Stilese. ,,Byl..."  Nechápal a na malou chvíli se na mě podíval. ,,Měl jsi zatočit už dávno..." Řekl jsem a on se lekl. Podíval se vedle sebe a na křižovatce to obrátil do zpět. Gumy od jeho auta zapískaly a já se lekl. Podíval jsem se dozadu, při ráně o dveře. Theo ležel skrčený u dveří a jen se mračil. ,,Vážně? Vážně?"  Říkal a pomalu se zvedal bez rukou. ,,Proboha... Jen jsem si to neuvědomil..."  Přidal Stiles na plynu a já se stále usmíval. 

Dojeli jsme na místo a já šel Theovi otevřít dveře. Sám vystoupil a já jen šel ke Stilesovo dveřím. ,,Díky moc a pak napíšu..."  Mávl jsem a šel k domu. Nemohl jsem otevřít a tak jsem se jen tak pral s dveřmi. Podíval jsem se očkem na Thea a zase lámal za kliku. ,,Já bych ti dříve pomohl, bohužel..."  Zavzdychl a já se jen naštval. ,,Tak ale krucinál!" Zakřičel jsem a kopl do nich. Dveře se otevřeli a já se jen pyšně díval na svou práci. ,,No vidíš... " Řekl né moc nadšeně.  Nechápal jsem, čím je tak nevrlý.  

Spadl jsem na můj milovaný gauč a jen se usmál. ,,Jsi si jistý, že tu chceš být?" Zeptal se a já přemýšlel nad odpovědí. ,,Napořád..."  Otočil jsem se na něj a zamračil se. ,,Jak to myslíš?"  Zavrčel jsem. Teď jsem spíše byl nevrlý já... 

Here is new 🖤Doufám, že se kapča líbila...