Dětská Láska

IV.

Po středeční noci strávené s holkama tím, že jsme si navzájem vylily svá srdíčka. Nastalo čtvrteční ráno.

S holkama jsme se nasnídaly a vyrazily do školy. Keninýho tátu jsme nepotkali pochopila jsem, že je na pracovní cestě.

Jelikož byl jeden den před párty ve škole se to šířilo, každej se ptal každýho jestli půjde. K mému neštěstí jsem se doslechla že na zítřejší párty se staví i Bethany a její vymyté mozky.

Na oběd jsem šla sama Lili nebylo dobře a tak odešla dříve ze školy a Kendall měla o hodinu déle, Axel vůbec nebyl ve škole.

A tak jsem si vzala svůj tácek s něčím čemu tady říkají pomerančový džus a něčím co už vypadalo jako by to předemnou někdo už jedl a šla s sednout ke stolu.

V tuhle hodinu tu nebylo moc zalidněno a tak jsem si sedla k volnému stolu.

Z mého dumání nad tím co mám na talíři mě vyrušil hlas.

,,Ahoj, můžu si sednout?" Zeptal se mě Kyle.

,,Sedej", usměju se na něj.

,,No jo fakt miluju tyhle obědy", ušklíbne se když spozoruje co má na talíři.

,,No nic hele chtěl jsem se zeptat ty jdeš zítra na tu párty?" Zeptá se mě.

Achjo,
kolikátej je to člověk co se mě na to ptá.
Co jim je všem do toho?

,,Ano, jdu", odpovím s úsměvem, snažím se být klidná protože vím co bude následovat.

,,Seš si jistá? Myslím si, že by to Patrickovi vadilo", řekne.

,,Už jsem to s ním řešila nevadí a co vůbec je vám všem po tom. Je to můj život a můžu si dělat co chci a chodit kam chci", opáčím už trochu naštvaně.

,,Klid Nothemowá, jen ukazuju na to, že to má jistá rizika, ale máš pravdu je to tvůj život. Rád tě tam zítra uvidím", usměje se na mě mile.

V tu chvíli ze mě vyprchá všechna zlost a cítím se trochu vina za to jakým tónem jsem na něj mluvila.

,,Já tam tebe taky ráda uvidím", usměju se.

Po té se už bavíme jenom o škole a o další úterní etiketě. Musím říct že za tu chvilku co ho znám mi přijde jako super kluk a narozdíl od jiných kluků z Patrickovy party se se mnou baví. A když už jsme u té jeho bandy hádejte koho jsem potkala před školou, když jsem odcházela.

,,Au. Dávej sakra pozor", řekl hnusně Brandon, když jsem do něj omylem narazila.

,,Taky tě zdravím", opáčím sarkasticky.

,,Takže ty sis to ještě pořád nerozmyslela co?" Zeptá se mě.

,,Co jsem si nerozmyslela?"

,,To, že přes všechny varování, který si slyšela, stále chceš jí na tu párty. Tak ti to říkám naposledy nechoď. Nebudeme ti pomáhat a nebudeme s Patrickem stát u tebe celý večer. Chceme se bavit jasný", řekne vážně a i trochu naštvaně.

Už chápu nechce, aby jeho nejlepší kamarád tam byl pořád jenom se mnou.

,,To se neboj", řeknu docela hnusně a odejdu.

Sakra už nejsem malá nemá mi co rozkazovat. Dělá jako kdyby on se o mě někdy staral.

Zbytek dne už proběhne klidně, na večerní povídání s ním u okna jsem neměla náladu a tak jsem na něj nečekala.