Dětská Láska

XII.

,,Ale hovno", zasmál se Justin.

Zrovna jsme procházeli ulicemi našeho města.

,,Ale jo, pálil si po ní", směje se mu Matthew, Hazel jen nad jejich hádkou protočí očima.

,,Jsou to debilové", prohodí.

Nezbývá mi nic jiného, než souhlasit.

,,Vlastně, máš kluka?" zeptá se mě, když si zapaluje cigaretu.

,,No, ne", přiznám se stydlivě.

Je blbý, když nemám v patnácti kluka? Nevím.

,,To je dobře, aspoň si můžeš vybírat každý den jiného", zasměje se.

Jo, ale to bych byla děvka.

,,I když né že bys nemohla, když jsi ve vztahu", kývne hlavou k Justinovi, který se zrovna pere s jeho kamarádem o petlahev.

,,Ty ho podvádíš?" řeknu hned první, co mě napadne a ani nepomyslím na nevhodnost otázky.

,,Podvádím? Neřekla bych, jen máme trochu otevřenější vztah", oznámí mi, jako by to bylo úplně normální.

,,Až se ti někdo zlíbí, nech si ode mě poradit", mrkne na mě a popotáhne si z cigarety.

No, tak tím bych si úplně nebyla jistá, ale dobrý.

Když se podívám na hodinky zhorzím se, za deset minut má přijít náš učitel do učebny.

Sakra.

,,Pojď znám zkratku", Matthew mě popadne za ruku a rozběhnem se skrz úzkou uličkou. Teda, je to docela zápřah co si budem už dlouho jsem se tolik nenaběhala. Cestou do školy jsme málem srazili školníka, který si pro sebe zamumlal "parchanti jedni", asi si nemyslel, že to v té rychlosti uslyšíme a já jsem se tomu začla neuvěřitelně smát.

A tak jsme se spojenýma rukama a vysmátí od ucha k uchu dorazili do naší třídy. Všichni už seděli na svých židlech a něco si četli, učitel ještě nebyl ve třídě.

Když jsem si sedala, Patrick na mě hodil pohled alá kde jsi sakra byla, což jsem mu oplatila pohledem alá všímej si radši toho svého telefonu.

,,Vy si jako čtete myšlenky nebo co?" poznamenal trefně Matthew.

,,Tak jasný jsme sourozenci, ovládame již vrozenou telepatii", řeknu jakoby nic.

,,Fakt jo", nadchne se Matt.

,,Ne."

,,Ani trochu?"

,,Ne."

,,Trošku jó, ne?"

,,Ne", zasměju se.

Hned po našem rozhovoru se učitel španělštiny vrátí do učebny a dá nám rozchod.

,,Tak zase někdy", kývne na mě Matthew před školou a výdá se na parkoviště.

Chvíli tam ještě stojím, protože mi napsala Lili a nechci ji odepisovat při chůzi.

,,Ario?" ozve se za mnou hlas a já málem dostanu infarkt.

,,Ano", otočím se na něj poplašeně.

Zabodnou se do mě jedny modré páry očí.

,,Patrick už jel a tak mě napadlo jestli bys nechtěla vzít domu?" zeptal se mě opatrně Brandon.

Mlčela jsem.

,,Prosím", podíval se na mě těma jeho kukadlama.

Nijak jsem na to neodpověděla a rozešla jsem se k jeho autu.