Dětská Láska

XIV.

V kavárně jsem zůstala sedět přesně hodinu. Christen se mnou čas od času prohodila nějaké to slovo a dokonce jsme se společně smály jednomu chlapíkovi, který mluvil hrozně potichu a tak se ho Chris musela aspoň desetkrát zeptat, co si teda dá.

Bylo mi trochu líto, že jsem jí odsoudila dřív, než jsem jí poznala. Ve skutečnosti to byla milá dívka, která se ráda smála. Měla výrazné smaragdově zelené oči a ďolícky v tvářích, které ukazovala každému zákazníkovi kavárny.
Nechápu jak se může kamarádit s Bethany, jsou úplně odlišné.

Ke Christen jsem necítila už skoro žádný odpor, ikdyž kousek ho tam ještě zůstal. Přeci se vždy smála Bethaniným poznámkám a v prváku jsem od ní také slyšela nějaké ty urážky. To byla ale minulost.

Cestou domů jsem čekala nějakou promluvu o tom jak se mám na zítřejším večírku chovat a čeho se mám vyvarovat.

Nic takového nepřišlo.

,,Takže dneska žádné promlouvání do duše o zítřejšku?" zeptám se s nakrabatěným čelem.

Od doby co mě vyzvedl, vládlo v autě ticho. Patrick neměl ve zvyku jen tak mě někam pouštět, vždycky mi o tom dával hodinovou přednášku.

,,Cože?" vytrhl se ze zamyšlení.

,,Ptám se na ten zítřek", řeknu trochu hlasitěji než je nutné.

,,Zítřek? Jo aha, akce u jezera. Stejně tam nejpůjdeš", řekne klidným hlasem jako by to byla samozřejmost.

,,Pozvali jste celý roztleskávčský tým, ve kterém jsem teď taky", podívám se na něj trošku výtězně.

Asi na to zapomněl.

,,To já vím, byl jsem u toho", usmívá se.

Tak co je za problém?

,,Jedna věc je, aby tě někdo někam pozval a druhá věc je, aby tě někdo někam pustil", mrkne na mě.

Mamka.

Nedošlo mi, že ještě žiju pod matčin střechou a že vlastně musím mít na všechno její souhlas. Máma na mě byla ještě pořád naštvaná z pondělní večeře a šance mě pustit na večerek se rovnala nule.

,,Nemohl bys se za mě přimluvit", podívám se na něj psíma očima.

,,I kdyby, stejně by tě nepustila a upřímně si myslím, že ani kdybys ses jí omluvila, tak by řekla, že nikam nejdeš", řekne omluvným tónem hlasu.

Ale já tam tak moc chci, budou tam holky z týmu, Kendall a hlavně Brandon. Měla jsem jasný plán. Omluvit se mámě.

Když jsme s Patrickem přijeli, nikdo doma ještě nebyl. A tak jsem se vydala do svého pokoje vymýšlet tu nejdůvěrnější omluvu. Bylo to těžké, protože jsem z části na ní byla trošku naštvaná. Neposlouchala mě. Nikdy. Ale pro zítřejší akci jsem byla schopná vraždit, takže jsem ještě rychle skočila do obchodu koupit její oblíbené sušenky. Když jsem se vrátila, byla už doma. Uf... Here we go.

,,Teda", podívala jsem se s úžasem na naší pohovku v obýváku.

Byla celá pokrytá šatamy. Modrými, černými dokonce i zlatými. Bylo jich tam hodně.

,,Mami, ty se někam chystáš?" podívala jsem se na mamku sedící u stolu a přišívající knoflík k zeleným šatům.

,,O víkendu budou v galerii probíhat workshopy, a já to budu uvádět", usměje se.

Musela být hodně šťastná, vždycky snila o průvodkyni po galerii, ale díky tomu, že místo průvodkyně bylo velmi žádané v tomto městě, zůstala na kase.