Daddy's Baby Boy [taekook]

~ 𝕏𝕃𝕀𝕏 ~

Probudil jsem se v posteli až po krk zachumlany v peřině a pomalu se rozhledl kolem sebe.

Uviděl jsem Jimina jak sedí v křesle a kouká se na mě.

,,Jimi-ne?" Zamumla jsem a on se rychle postavil a došel k posteli.

,,Taehyungie lež ano?"

Neposlouchal jsem ho a snažil se nějak posadit, ale každý pohyb mě bolel.

Cítil jsem se jak by mě podupadli několik stovek lidi, jak bych spadl z několika metrové výšky, byl jsem celý rozlámaný.

,,Taehyu.." přerušil jsem ho.

,,Kde je Jungkook?!" Ublíženě jsem se na něj podíval a poté se dal snažil posadit.

Jimin do mě zatlačil a já opět ležel.

,,Lež! Nehybej se a jenom lež donesu ti čaj"

Když Jimin odešel koukl jsem se po pokoji jestli tam něco není, nevím co jsem přesně hledal, ale něco mi to nedávali smysl.

Na nočním stolku na druhé straně jsem uviděl skrčený papir a doplazil jsem se k němu.

Byl na něm navleceny náramek který jsem sundal a rozbalil papir.

"Omlouvám se" bylo tam jenom tohle.

Celý zmatený jsem si náramek vzal do ruky a posadil se. V tu chvíli přišel Jimin, polozil rychle čaj a vzal mi náramek.

,,Co děláš! D-dej mi ho!" Křikl jsem a natahoval se pro něj.

Jimin mi náramek nechtěl dát a stále do mě tlačil ať ležím.

,,Kurva Taehyungu lež nebo tě donutím!" Zavrčel.

Nechápal jsem co mu bylo, nic jsem mu přece neudělal.

Vylezl jsem z postele a snažil se dostat ten náramek zpět.

,,dej mi ho... kde je Jungkook.." začal jsem plakat a celé moje tělo ochablo, neměl jsem sílu.

Nechal jsem náramek náramkem a šel hledat jungkooka.

,,JUNGKOOKU!" Řval jsem po celém baráku a Jimin řval po mě ať se uklidním a jdu si lehnout, ale já neposlouchal.

Nikdo se neozval. Zastavil jsem se u schodiště a koukl se k hlavním dveřím které se právě otevřely.

Stál tam.

Stál tam ten co mi ublížil.

Ten co mi dovolil poznat něco nového.

A ten koho miluju...

,,J-jungkooku...."podíval se na mě a já udělal krok dopředu, ale moje tělo to nějak nezvládlo a já se skutalel ze schodů až před něj.