In Corde //DRARRY CZ// ✅ (Probíhá korekce)

1. Špatný začátek léta

Nezvládl jsem to...to bylo jediné, na co dokázal starý muž myslet. Seděl ve své pracovně a byl na dně. Měl by vymýšlet, jak všechno napravit. Ne! On by měl VĚDĚT, jak to napravit, ale nevěděl. Dal slib. Slib, který nesplnil a netušil, jak se s tím vyrovnat. Litoval... litoval chlapce, ale hlavně litoval sebe, a to bylo špatné. V tuhle chvíli nebyl prostor na lítost. Bylo potřeba to řešit.

Nemělo cenu obracet se k bohu. Bůh je opustil. Stál snad při zlu? Jak mohl? Jak mohl nechat zase ubližovat chlapci, který toho za sebou měl tolik.

Dva dny...bezmála 48 hodin. Ani si nelze představovat krutost, jakou si chlapec musel procházet. A on dělá co? Jen tady sedí a neví jak dál. Mohli naplánovat útok, ale bylo jich sakra málo. Mohl chtít po lidech, aby se obětovali? Aby riskovali své životy? Samozřejmě, že mohl. Pro toho chlapce mohl. Jenomže byla tak strašně malá naděje na úspěch. A i kdyby šli. Tak kam?

Voldemort si pospíšil. Starý muž si myslel, že po tak dlouhé době, už bude vědět, jak Pán Zla přemýšlí, ale byl bláhový.

Uběhlo teprve pár dní od událostí na ministerstvu. Tak málo času pro Harryho. Nestihl se vyrovnat vůbec s ničím. Siriusova smrt byla tak čerstvá, že ji ještě nemohl přijmout.

Věděl o věštbě. Ano, Harry to věděl, ale k čemu to bylo? Ve chvíli, kdy se o ní dozvěděl se přetočily pomyslné přesýpací hodiny a čas začal plynout. Mělo to být dost času. Na přijmutí své role a na přípravu, a to všechno mu Voldemort zase vzal. Harry neměl na vybranou. Musel to udělat, ale měl mít víc času. A to mu Voldemort nedopřál.

Bál se? Ooo jistě, že se bál. Tom Riddle se bál celý život. Proto spěchal. Nechtěl, aby Harry nasbíral síly. Nechtěl, aby měl ve chvíli jejich bitvy velkou moc.

Nebylo v tom žádné hrdinství, unést ani ne šestnáctiletého chlapce, ale Tom nebyl žádný hrdina. Šlo mu jen o jeho věc. Chtěl ho zabít a díky věštbě i věděl, že musí a bylo mu jedno, co si o tom budou ostatní myslet. Až Harry Potter nebude, už si mu nedovolí nikdo vzdorovat a svět bude patřit jemu. Ano, takhle přesně on přemýšlí.

Starý muž si oběma rukama masíroval spánky ve snaze na něco přijít, ale dělal to už dva dny. Když na nic nepřišel do teď, tak v co ještě doufal?

Z přemýšlení ho vytrhla dlaň hladící jeho předloktí. Věděl, kdo to je a věděl proč přišel. Čekali na to. Zdálo se to už nemožné, Pořád to nepřicházelo, ale pokud tomu tak je teď, může to znamenat dvě věci. Buď naději, nebo konec všeho.

„Severusi?'' Jeho hlas byl plný naděje a očekávání.

„Albusi, já...moje znamení. Musím tam jít.''

Samozřejmě že musel. Čekali tak dlouho. Nemohl mu odpovědět, proto jen kývl. Snape už byl na odchodu, když ho starý muž s naléhavostí v hlase přivolal zpět.

„Severusi!'' oslovil ho, ale bylo to jediné, co ze sebe dostal. Dál nic, mlčel a jen se na něj díval. Snape se ani neotočil. Věděl, o co mu jde a co potřebuje slyšet.

„Pokusím se Albusi, pokud to jen trochu půjde, tak ho přivedu zpět.'' A odešel.

Byl teď ten pravý čas na modlitbu? Ne, nebyl. Teď byl čas pouze na to, pustit do svého nitra aspoň malou naději a doufat. A ve víru v Severuse. Protože on se aspoň pokusí a udělá pro to všechno. A nic víc po něm chtít nemohl.

oo

Draco Malfoy nebyl dobrý člověk. Aspoň tohle mu odmalička říkal jeho otec. Malfoyové na světě nebyli, aby byli dobrými lidmi. Bylo potřeba si jich vážit, být k nim loajální a sloužit jim. A neočekávat od nich nic na oplátku.