In Corde //DRARRY CZ// ✅ (Probíhá korekce)

7. Ze dna

Harry už o jeho střetnutí s Dracem moc nepřemýšlel. Jednu věc se naučil až moc dobře. Uzavřít svou mysl. Nevěděl, jak by uspěl, kdyby se mu například Snape, nebo hůř, Voldemort, pokoušeli dostat do hlavy, asi by to v jeho prospěch nedopadlo, ale to mu v tuhle chvíli nějak nevadilo. Nešlo totiž o tohle uzavření mysli.

Naučil se ji uzavírat před sebou samým. Aby nemyslel vůbec na nic. Bylo to pro něj a jeho situaci nejjednodušší a na provedení překvapivě lehké.

V tu chvíli si o něm všichni kolem mysleli, že blázní. Nevěnoval ničemu pozornost, nevnímal dění kolem sebe a nereagoval na slova, ani pohledy. Prostě jen koukal před sebe. Duchem úplně mimo.

A takhle přežil celé páteční vyučování.

Lektvary naštěstí neměli, protože kdyby ho takhle viděl Snape, asi by si nenechal ujít příležitost Harryho jakkoli ztrapnit, nebo potrestat. Ostatní profesoři byli ale jiní. Dali mu pokoj tak jako vždy. Harry odevzdal vše, co měl a nic jiného je nezajímalo.

Fungoval jak na ovladač. Vstal, šel do koupelny, pak na snídani, kde automaticky něco málo snědl. Na hodiny ho Hermiona musela vodit. Neprohodil s ní ani slovo. Pak oběd, zase automatika, další vyučování a volno.

oo

Seděl sám v knihově u stolu a listoval knihami. Od vedlejšího stolu ho starostlivě sledovala Hermiona, Ron a Ginny.

„Takhle to nejde. Zblázní se,'' uznal Ron a jeho sestra i kamarádka souhlasně přikývli.

„Myslím, a nenaštvi se Rone, ale zamysli se nad tím nejdřív. Myslím, že mu chybí Malfoy.''

Ron nahodil výraz usilovného přemýšleni a u toho vždy vypadal trochu zmateně a hloupě, ale nakonec uznal, že kamarádka má pravdu. „Jo, asi jo. Od začátku školy je to s ním den ode dne horší. Měli bychom si s někým promluvit. Třeba s ředitelem?''

Ginny už se chystala kývnout, ale Hermiona to rázně odmítla.

„To ne, Harry by si to nepřál. A nemůžeme mu nic dělat za zády. Víš, jak to nesnáší. Musíme se mu snažit pomoct my. Stát při něm. Dáme tomu ještě čas.''

„Jak chceš Hermiono, ty jsi tady ta chytřejší, ale aby pak nebylo pozdě," pokrčil rameny. „My teď musíme na trénink.'' A společně s Ginny se zvedli a z knihovny odešli.

Hermiona se posadila k Harrymu, ale ten její přítomnost vůbec nevnímal. Zkoušela na něj mluvit, ale nic. Žádná reakce, a to ji vytočilo. Vzala ho za ruku a on bez řečí vstal a vyšel s ní z knihovny. Byl opravdu jak hadrová panenka.

Hermiona ho zavedla za první roh, otočila se k němu. Jeho pohled byl úplně prázdný. Chtělo se jí brečet, ale na to nebyla vhodná doba. Je potřeba mu pomoct, a tak udělala to jediné, co ji napadlo. Napřáhla se a vrazila mu pořádnou facku.

A byl zpět.

„Aaaaauuu,'' protáhl dotčeně. „Můžeš mi vysvětlit, co děláš?''

oo

Dobře, tak tohle nebyl dobrý nápad. Poslouchal Hermioninu řeč přes dvě hodiny. Řekla mu, jak se choval a jak vypadal. A varovala ho, že jestli to zkusí ještě jednou, půjde rovnou za některým z profesorů. Až se divil, že mu to prošlo tak snadno.

Zároveň s jeho probuzením, ale přišly věci, na které myslet nechtěl. Ale musel uznat, že se s tím asi bude muset srovnat. Uzavírat mysl už nebylo na pořadu dne. Jenom doufal, že ostatní nebyli tak všímaví jako jeho kamarádka. Při představě, že by si toho všiml Draco, mu bylo špatně.