In Corde //DRARRY CZ// ✅ (Probíhá korekce)

2. Žiju... Žijeme!

Harry se nikdy necítil tak dobře, a tak špatně zároveň.

Žiju!

To byla jeho první a jediná myšlenka. Nestihl spočítat kolikrát se přemístili. Jen si uvědomil, že je tomu konec. Celou dobu měl zavřené oči. Otevřít si je dovolil až když si byl jistý, že je po všem.

Ležel na zemi, na tvrdé podlaze. Neslyšel ničí hlasy. Jen kroky. A ty nakonec taky ustaly. Nechtěl se podívat. Bál se, že by zjistil, že to byl jen sen. Že ve skutečnosti je pořád na Manoru a že se blíží jeho konec. Ale když se podíval, viděl, jak vedle něj sedí Malfoy. Jenom seděl, ani se nehnul, nohy skrčené a hlavu v dlaních. Žádné zvuky, vzlyky, nic takového. Přesto věděl, že uvnitř křičí. Bezmoc a vztek z něho sálala.

Harry netušil, co říct. Bolelo ho celé tělo a když se pokusil pohnout, tak bolest byla ještě větší. Ale potřeboval něco udělat. Něco.

„Zachránil jsi mě,'' řekl.

A hned na to omdlel.

oo

Severus Snape si ještě nikdy nepřipadal tak zbytečný. Měl dnes úkol zachránit toho „Chlapce, který zůstal naživu." Opět. A to neudělal.

Zároveň však byl neuvěřitelně pyšný. Jeho kmotřenec se dnes zachoval jako hrdina. I když k tomu opravdu nikdy neměl žádné předpoklady. Vždy se staral jen o sebe. A i když se ani jemu, ani Narcisse nedostal do hlavy, tak věděl, že zachránit Harryho Pottera nebylo součástí plánu. Měl zachránit jen sebe.

Když opět vcházel k Brumbálovi do ředitelny, byla už hluboká noc, ale bylo mu jasné, že ředitel na něj čeká.

„Tak co?'' vyštěkl ředitel zoufale.

„Narcissa Malfoyová je mrtvá.''

„A Harry?'' pokračoval ve vyptávání a zprávu o smrti Dracovy matky, jako by neslyšel.

„Raději se podívej sám.'' řekl Snape a spustil své štíty, aby si mohl prohlédnout jeho vzpomínku.

Brumbál po té příležitosti hned skočil a pro profesora bylo, i přes závažnost situace, zábavné sledovat, jak se mění jeho výraz v obličeji. Od vystrašeného, znechuceného až po překvapený a nadšený.

„...Draco,'' dostal ze sebe ředitel a potřeboval chvíli na pokračování. „Kde jsou, Severusi?''

„To v tuto chvíli ví jen mladý pan Malfoy. Můžu jen předpokládat, že Narcissa byla strážcem tajemství místa, kam se Draco s panem Potterem přenesl. A jelikož ji Pán Zla zabil, tak jediným strážcem je teď právě Draco. Jako další možnost samozřejmě musíme brát Luciuse, ale pochybuji, že by Narcissa byla tak hloupá a poslala syna někam, kde by ho kdokoli nežádoucí našel.''

Ne to by neudělala, to věděl Snape jistě. Neriskovala by. Moc dobře věděla, že dnešní den je pro ni poslední a nevadilo jí to, pokud její syn byl v bezpečí. Nikdy by nedopustila, aby její oběť byla narušena tím, že Lucius by jejich syna Pánovi Zla stejně vydal.

„Takže dokud nám pan Malfoy nedá nějakým způsobem zprávu, nemáme šanci se k nim dostat ani my. A jelikož je určitě hluboce zarmoucen ztrátou matky a k tomu navíc hodně vystrašený, řekl bych, že budeme čekat dlouho Albusi.''

„Dobře, pokud jsou v bezpečí, tak nezáleží na tom, jak dlouho budeme čekat. Mají dva měsíce prázdnin na to, aby se rozhodli a pokud času budou potřebovat víc, mají ho mít. Svolám Řád. O tomhle se musí všichni dozvědět. Jsou vyděšení a ztrácejí naději. Samozřejmě pan Weasley a slečna Grangerová, ti budou nadšení. Ty jsi v pořádku chlapče?'' Styděl se, že se ptá až teď, ale situace si vyžadovala nejdříve získat odpovědi.