In Corde //DRARRY CZ// ✅ (Probíhá korekce)

15. Má to být navždycky

Seděl ve zmijozelském sklepení. V místnosti, o které do dneška neměl ani ponětí. Hrála tam hudba, všichni se bavili. Všichni až na něj. Hermiona s Ronem se ho snažili zapojit do konverzace. Bez úspěchu. Neměl náladu se bavit, neměl náladu pít. Neřekl svým kamarádům důvody své nálady. Nevěděl, jaká by byla jejich reakce, a proto raději mlčel. Kdyby si taky mysleli, že by to měl udělat, neměl by sílu se hádat ještě s nimi. Protože to bylo to, co dnes dělal celý den. Hádal se. A hádal se s osobou, kterou miloval nejvíc na světě. Nesnášel to, ale nemohl si pomoct. Draco si prostě pořád jel svou. Pořád ho přemlouval, snažil se ho přesvědčit. Ale Harry byl rozhodnutý. Neudělá to.

Takže teď seděl tady. Dělal, že vnímá svoje kamarády, ale byl duchem úplně mimo. A Draco. Ten seděl na opačné straně místnosti s Blaisem. Naštvaný výraz ve tváři.

Harry pořád nechápal, proč sem nakonec vůbec šel. Neměl náladu, ale bál se, že kdyby zůstal v bytě, tak by tam Draco zůstal s ním. A zase by se hádali. Zase by křičeli a ho hádky unavovaly.

„Dobře Harry, co se děje?" zeptala se nakonec Hermiona. Ze začátku se snažila dělat, že si ničeho nevšimla a doufala, že o tom Harry začne sám. To se ale nestalo.

„Nic. Co by?"

Ale tohle jí nestačilo. Od Vánoc se její kamarád a Draco od sebe ani nehnuli. A teď? Každý seděl na jedné straně místnosti. Od chvíle, co přišli si neřekli ani slovo a oba byli očividně naštvaní.

„Něco se stalo. A nesnaž se předstírat, že ne," udeřila na něj.

„Nepředstírám," pokrčil Harry rameny. „Jen se o tom prostě nechci bavit. Můžete to respektovat?"

Ron, který si už zvykl, že jim jejich přítel neříká vše, jen pokýval hlavou na znamení souhlasu, ale s Hermionou to tak lehké nebylo. „Fajn, když mi to neřekneš ty, možná Malfoy bude sdílnější?"

„Dělej, jak myslíš, Hermiono."

Nebelvírka si ho ještě chvíli zkoumavě prohlížela a čekala, jestli nezmění názor a nezačne mluvit, pak se ale uraženě zvedla a odkráčela přes místnost ke Zmijozelům. Harrymu to bylo jedno. Ať jí to klidně Draco řekne, hlavně ať mu všichni dají pokoj.

„Hmm, kámo, nedáme si panáka?" zkusil Ron štěstí. Hermiona je tam nechala samotné a on nechtěl odejít za ní a nechat tam Harryho.

„Pokud mě nebudeš nutit bavit se o něčem o čem nechci, tak si s tebou rád dám," usmál se na něj Harry unaveně. Ron mu úsměv opětoval a šel jim pití připravit.

Když Harry osaměl, začal přemýšlet nad tím, že by už odešel. Dá si s Ronem panáka, pokecá s ním o hloupostech, v tom se na Rona dalo spolehnout, a pak se nenápadně vytratí.

„Tak co Harry, bavíš se?" vytrhl ho z úvah známý hlas. Podíval se na chlapce, který se k němu posadil. Ani si nevšiml, že se Blaise oddělil od Draca a Hermiony.

„Jasně Blaise, skvělá párty," ušklíbl se na něj Harry.

„Přišel jsem si s tebou promluvit." přiznal zmijozelský chlapec.

„A co tě přivedlo k tomu, že já chci mluvit s tebou? Nemluvil jsem ani s Hermionou."

„No jo, ale Hermiona neví, o co jde. Já ano. Draco mi to řekl," přiznal.

Harry měl chuť vyskočit a praštit nejdřív Zabiniho a pak i svého přítele. Měl vztek.

„Myslím, že bude nejlepší, když půjdu." Postavil se a zamířil ke dveřím. Ale zastavila ho Zabiniho ruka. „Harry, musíš to udělat." A To Harryho tak vytočilo, že mu ani nedošlo, že to byla spíš prosba než rozkaz.