In Corde //DRARRY CZ// ✅ (Probíhá korekce)

6. A je to jen horší

A máme tu další kapitolu. Harry má deprese a Draco na tom taky není nejlíp. A pomalu se dostáváme k tomu o co v téhle povídce půjde. Schválně jestli to někdo pozná :D. Jinak přeju hezké počtení.

------------------------

Harry a Draco se navzájem ignorovali. Všimli si toho všichni a brali to tak, že ani události v létě z nich pravé kamarády neudělaly. Jen Ron s Hermionou se snažili vytáhnout ze svého kamaráda pravdu. Bez úspěchu.

Při hodinách dělali, že ten druhý není přítomný a když Malfoy zase začal chodit na jídlo do Velké síně, tak se Harry vyhýbal pohledu k zmijozelskému stolu a naopak.

Harry to stále nechápal. Nic přece neudělal a bylo to všechno tak fajn. Nemohl přijít na žádný důvod, proč by se to mělo takhle pokazit, ale stalo se. A Harry se rozhodl, že se s tím bude muset smířit. Nebude ho chodit přemlouvat, nebude hodiny čekat u jeho bytu, jestli náhodou nevyjde ven, aby si mohli promluvit a nebude ho pronásledovat. Z jeho chování jasně vyplynulo, že už ho u sebe a ve své společnosti mít nechce. A i když Harry nerozuměl proč, rozhodl se, jeho přání vyplnit. Ale bylo to sakra těžký.

Noci ve věži se zdály nekonečné. Vrátily se mu noční můry a zdály se ještě horší než předtím. Jako by je Dracova přítomnost jen pozdržela někde dole v ústraní, ale jakmile Draco zmizel, tak se vrátily silnější, jak dřív. Křičel ze spaní, hodně nahlas. A nebyla noc, kdy by nevzbudil celý pokoj. Nikdy mu to nikdo ani slovem nevyčetl, ale i tak ho to štvalo. Začal přemýšlet, že by sem tam mohl přespat v Komnatě nejvyšší potřeby. Tam by ho nikdo neslyšel křičet. Stačilo přece aby si to přál.

Začal se svědomitě připravovat na hodiny. To byl asi jediný důvod, proč mu Hermiona dala pokoj. I když viděla, že je hodně ponořený do sebe a nikoho tam nepustí. Viděla, že zvládá fungovat, tak ho nechala být. Pořád mu ale opakovala, že jsou tu s Ronem pro něj, že stačí říct.

Ron neměl skoro na nic čas. Začal famfrpál a jeho kamarád se do toho ponořil, jak jen mohl. Harry se na jejich trénink byl několikrát podívat a musel říct, že Ron si jako kapitán vůbec nevedl špatně. Zabralo mu to hodně času, takže se Harryho ani na nic nevyptával. A Harry si i myslel, že už ho to nezajímá. Kolem Vyvoleného bylo vždycky plno rozruchu a Ron už asi potřeboval po těch letech klid. A on mu to nehodlal vyčítat.

Ponořit se do učení byla ta nejlepší věc, jaká Harryho mohla napadnout. Když už nic jiného, Snape neměl prostor k tomu, aby se mu vysmíval za to, jak je hloupý. I když. Pořád to byl Snape. Vždycky si našel důvod, proč Harryho zesměšnit, nebo mu odebrat nějaké body. Ale skrz učivo na něj nemohl. Kdykoliv se zeptal na něco z probírané látky, tak Harry odpověď znal.

Špatně bylo, že i to, že se začal učit mu připomínalo Draca. Vzpomínal na dobu, jak mu Draco nadával za to, že kašle na školu. Že když se spolu stýkají, tak se musí začít snažit, protože on se s někým hloupým na veřejnosti neukáže.

Nebylo to nějak dlouho, co tento rozhovor proběhl, ale Harrymu se zdálo, že uběhla už celá věčnost.

oo

Bylo to dva týdny po začátku školy. Dva týdny, kdy už si všichni pomalu zvykli na to, že Harry Potter s nikým nemluví a věčně má hlavu zabořenou v učebnicích.

Seděl ve společenské místnosti. Sám. Už bylo dávno po večerce. Snažil se napsat esej do Přeměňování, ale sám cítil, že už se mu klíží oči únavou. A tak jim na chvíli ulevil. Prostě se natáhl na gauč, zavřel oči a vypnul mysl.

„Nejsi v tom sám, jsme v tom spolu,'' řekl plavovlasý chlapec a chytl ho za ruku.

Harry se na něj usmál, s úlevou v očích. „Myslíš to vážně?'' zeptal se.